Jdi na obsah Jdi na menu
 


0. Rada nultá-rada úvodní-o komunikaci

8. 4. 2015

      0.   Rada Nultá – rada Úvodní – o komunikaci

 

     Ahoj. Možná platí, že na počátku bylo slovo. A i kdyby to bylo něco jiného, začínám pozdravem Ahoj, protože my všichni si tykáme. Běžci, ke kterým mám historicky nejblíže, cyklisté i plavci. Takže radím, nezačínejte s těmi kolem sebe komunikovat nějak „jako“ moc akademicky, autoritu je třeba podepřít něčím jiným. A proč mluvím o autoritě? Protože předkládanou prací se ucházím o Trenérskou triatlonovou licenci II. třídy a to tématem „Začínáme s triatlonem“, ve které formou Rad trenéra směrem ke svým svěřencům, mapuju základní stavební kameny problematiky přístupu k triatlonu. Všimněte si, že jsem nepoužil formulaci: „…se snažím mapovat“ či nějakou podobnou, protože – a to berte už jako druhou radu po té, že si tykáme – tedy protože trenér má být přiměřeně sebevědomý, no a ta autorita u jeho svěřenců s tím souvisí a  je na místě.

 

     Komu je práce určena je jasné. Primárně osobě či osobám, kteří jsou kompetentní rozhodnout o mé způsobilosti získat a držet danou trenérskou licenci, sekundárně samozřejmě všem, kdo by se chtěli pobavit mým stylem humoru, no a konečně i těm, kdož by si ten triatlon chtěli zkusit nebo jsou teprve na začátku a připadá jim, že tápou a kladou si otázky jak na to, co ano či co ne. Zkušenější triatlonisté možná na některé v práci uvedené Rady budou mít možná tu a tam jiný názor, ale proč ne: není trenérů čehokoli, aby stejný názor na totéž měli. Věřím však, že mnou uváděné axiomy, pokud vyvolají nějakou diskusi, bude to diskuse plodná a tvůrčí. No pokud v předchozí větě říkám, že „věřím“, je to fráze, že…statisticky nutně vychází, že na 100 čtenářů je nejmím půl kverulanta proti čemukoli, ale většinově snad bych mohl padat na úrodnou půdu…alespoň ve smyslu nesouhlasu, se kterým má smysl polemizovat. A u příležitosti tohoto vpravdě úvodu, musím připodotknout významnou poznámku a vlastně také současně Radu: trenér ke svým svěřencům nepromlouvá jazykem a formou, jak jsou psány učebnice či skripta. Dovolím si tvrdit, že by měl být naladěn na takovou vlnu, kterou jeho tréninková skupina dobře přijme. A proto a právě proto jsem zpracoval předkládané rady způsobem a jazykem, který se nesporně odlišuje od obvyklého stylu obdobných „školních“ prací. A toto pojetí nechť laskavý čtenář, v prvé řadě tedy garant trenérské kvalifikace České triatlonové unie, vezme a hodnotí jako svébytný prvek trenérské schopnosti komunikovat se svěřenci způsobem, na který budou slyšet. A vezmeme-li předchozí myšlenku také jako Radu, nebude to rada nijak nedůležitá, naopak. A na úplný závěr tohoto úvodu si dovolím uvést, že ač předkládaný způsob uchopení tématu je čistokrevná nadsázka a někdy hra s ironií, věřím, že triatlonisti lehce vyhmátnou, co je v tom kterém námětu jádrem pudla. A v této souvislosti, s přihlédnutím k pokynům pro sepsání takovéto práce, mohu zmínit snad jedinou těžkost, která mi zpracování komplikovala: a to jak mi ten „chytrý“ word procesor“ tvrdošíjně opravoval slengové a nespisovně uvedené výrazy, takže jsem je musel znovu a znovu přepisovat do podoby, kterou soukromě nazývám „pouliční“, ale kterou považuji za jeden z pilířů, na kterém stojí komunikace v reálném prostředí. Tedy v bazénu, v sedle kola či na lesní cestě dlouhého nedělního výběhu. Pravda, do úplně věrného zobrazení zvláště vypjatých emotivních okamžiků reálu se nepouštím, jsem  „ jen decentně nespisovný“, ale zůstávám slušný. Koneckonců tato práce není příspěvkem do oblasti jazykové, ale sportovní.     

 

     Tak nějak mi empirie říká, že triatlonisti jsou spíše chytřejší než hloupější. To myslím výjimečně vážně. Jak bych to řekl: nestačí si jen zavázat tkaničku, ale je třeba si umět i zalepit píchlou duši a tak podobně. A tak nějak je třeba přemýšlet, kdy odpočívat a kdy ne, a hlavně mít takový ten smysl pro organizaci svého času a systematičnost – chci tím říci, že s takovým  tím „hurá“ stylem: „kopni a běž“ při přípravě na triatlon jaksi spíš nevystačíme než vystačíme. Tím samozřejmě nechci říci, že…no …samozřejmě tím nechci nic říci. Ale co říci chci – a proto jsem začal tím, že na počátku bylo slovo – že je to o komunikaci. A ta má mnoho odstínů a podob, neřku-li forem. A předkládaná práce je jednou z možných.

 

     Takže poslední, co je snad vhodné předeslat, je, pro jak  „staré začátečníky“ jsou rady myšleny. Zde soudím, že je to jedno. Asi budou srozumitelné všem věkovým kategoriím, kromě nejspíš malých dětí. Nejpočetnější skupinou začínajících jsou asi teenejdři. Také jsou asi skupinou s největší „úmrtností“. Ale vím, že je i mnoho age group nováčků, často se rekrůtujících z těch, co si chtějí rozšířit obzory mimo hranice „svého sportu“, na který jsou dlouhodobě specializováni. Především samozřejmě z disciplín, které jsou součástí triatlonu. Ti ovšem budou tak či onak v obraze, co se týká obecných představ, jak na to. Ale možná, že se pobaví, stejně jako snad někteří zkušení závodníci, kteří nesporně žádné Rady pro začátečníky nepotřebují.

     Osobně jsem první triatlon absolvoval již více než před čtvrtstoletím. A přestože jsem od té doby nejvíce úsilí a přemýšlení věnoval přípravě na dosažení úspěchu v běhu na maratonskou vzdálenost, vždy jsem se k triatlonu rád vracel a vracím čím dál víc. Ne všichni to dotáhnou na Olympiádu či na Hawaiiského Ironmana, ale na Hawaiiskou půlku, tedy v distancích 70.3, není třeba se kvalifikovat, stačí se včas přihlásit. A že to za to stojí, mohu osobně potvrdit. A když začít, tak s nějakou takovou motivací dosáhnout na nějaký zajímavý zážitek a jak jinak… „nejlépe držet se předkládaných Rad“.                     

     Cílem úvodu je jistě tak nějak předestřít, co od předkládaného textu laskavý čtenář může zhruba čekat. Doufám, že tato ambice je minimálně naznačena a další kapitoly dál odkryjí závoj zakrývající odpovědi na „začátečníkovi otázky“, dosud pochopitelně stále rozostřené. Co mi přijde na místě zdůraznit právě nyní a tedy hned, je skutečnost, že své rady cílím sice na začátečníka, ale přitom jej jaksi samozřejmě a automaticky považuji za závodníka. Protože jak říká ta moje: kdo je jednou závodník, vždycky je závodník. Chci tím říci, že ač proti nim nic nemám, není středem mých úvah jen tak nějaký, jak bych to řekl, jogger. Tedy ten či ta, kteří si často velmi nepravidelně oblečou tepláky a „laciné tenisky“ a jdou si zaběhat, možná pro radost (což pochybuju, jak dále vysvětlím), nejčastěji asi aby zhubli (což takto nefunguje) a třeba i pro pocit, že dělají něco pro své zdraví, taky je to poslední dobou stále více „in“ a tedy moderní. Tak to ne, tohle není můj cílový čtenář. I když nedáte zatím kilometr ani pod šest minut, nevadí, ale své rady píšu pro ty, kteří do toho jdou s tím, že když to nějakou dobu systematicky vydrží, tak že se zlepší a postaví se na start závodu. A vězte, že jak naberete nějakou tu základní kondici, aby bylo vůbec zdravé se na start postavit, tak vždycky se ukáže, že na vaší úrovni je pár ostatních, se kterými budete soupeřit prsa na prsa.      

      A mohu směle tuto úvodní kapitolu uzavřít tvrzením, že v předkládaných Radách se věnuji tématům a otázkám, které jsem v souvislosti se zájmem o triatlon od nezkušených osobně v různých obměnách slyšel a které se s překvapivou tvrdošíjností znovu a znovu opakují na různých webových fórech a to nejen triatlonových, ale i afinitou k jednotlivým disciplínám příbuzných.  A opakovat se budou i nadále, protože stále bude jednak dorůstat další a další generace mladých a stejně tak budou po triatlonu nově pokukovat i starší, kteří vidí, že je to něco, co lze zkusit a absolvovat i ve věku pozdějším. A to je na triatlonu fajn. Takže jaký je „závěr“ Úvodu? Začátečnické Rady – to je oč tu běží.