. Rada první
1. Rada První: jako odpověď na dotaz těch, kteří uvažují, že by to zkusili: Když teď začnu trénovat, za jak dlouho dám
Ironmana?
Pro formulaci odpovědi na shora uvedenou otázku radím nezdržovat se vykrucováním, že záleží na mnoha okolnostech, jako je: kolik je tazateli, zda má či nemá nadváhu a případně kolik a co za sportovní minulost má aktuálně či neaktuálně za sebou, ale je třeba jej férově poslat do…jak se taky dá říci: posaďte své popředí na vaše pozadí. Proč jsem v odpovědi na tuto otázku tak „agresívní“? Či řekněme decentněji „příkrý“? Protože ta otázka je blbá. A protože otázka sama je pojem abstraktní, a nelze dost dobře genezi otázky vztáhnout k žádnému nadpřirozenu shůry danému ani k žádnému Velkému či Malému třesku, musíme danou blbost přisoudit tazateli, tedy zdroji. Pokud tazatelem je dítko nadšené, nadchnuté tím či oním zážitkem či vzorem, je to úměrně jeho věku omluvitelné, kterážto omluvitelnost s přibývajícími roky stáří klesá a s přihlédnutím k rozdílnosti věku kalendářního a biologického, někdy před dosažením zletilosti mizí úplně. Ta omluvitelnost. Jedince starší může za daný dotaz omluvit jen objektivní lékařská diagnóza hovořící například o mentální retardaci či stavech příbuzných. Obdobná modifikace dotazu je ještě častější ve variantě: za jak dlouho se dá uběhnout maraton? Zde lze exaktně říci, že za 2:02:57, což je čas, který na 42 195 metrů potřeboval v roce 2014 v Berlíně Keňan Dennis Kimetto. Pro úplné začátečníky to dokonce přeložím: dvě hodiny, dvě minuty a sedmapadesát vteřin. Také našimi luhy a háji koluje nápad, podtrhněmež že mnohými považovaný za mírně řečeno kontroverzní až hloupý nápad, že maraton za 100 dní. Což se zase některým zdá zbytečně dlouho a moc pomalu – běžet maraton 100 dní. Nebudu zde rozebírat různé aspekty nápadu tohoto, které se nabízejí, zmíním jen jeden za všechny, že 421,95 metru denně se dá zvládnout.
Ale vážně: za jak dlouho…no radím a říkám: běž si zaběhat a uvidíš. Dáš desítku v pohodě, dáš půlmaratón, maratón? Jestli ne, a jestli vydržíš chvíli běhat, tak se přestaneš ptát, za jak dlouho, protože tě to tak ňák samo začne bejt jasný. No a když ujedeš na kole dejme tomu přes 100 kilometrů a představíš si, že máš dát ještě maraton, tak pokud jsi v pořádku a normální, tak se na start nikdy nepostavíš. A přitom světe div se, jsou každý víkend po celém světě na startu vpravdě tisíce jedinců rodu Homo sapiens, což v překladu znamená něco jako člověk moudrý, řada z nich univerzitně vzdělaných a téměř všichni se schopností na první pohled formulovat celé věty a to jetě s jejich logickou výstavbou. A to jsem opomněl přidat k tomu kolu a běhu ještě to plavání, které zvláště ty méně talentované dovede jaksi vyždímat jak hadr mokrý.
Ale abychom jen tak planě netlachali: triatlonisti, kromě počítání uplavaných, ujetých a naběhaných kilometrů, si taky ty svoje tréninkové dávčičky převádí na společného jmenovatele, kterým je „čas“. Takže posuňme formulaci dotazu a potenciální odpověď z roviny za jak dlouho na „za jak dlouho“. Že se vám to zdá stejné? Není to překlep? No není to překlep i když to tak vypadá . To proto, že jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž. Co tím myslím? Stručně a krátce řečeno, nemudruj jestli dáš maraton do roka, do dvou či kdy, jestli Ironmana do kdy, ale zeptej se, kolik je třeba naplavat, naběhat a najet, abych to zvládl. Začni u týdeního tréninku v hodinách. Když půjdeš dvakrát týdně plavat na půl hodiny, dvakrát vyběhneš půl hodiny a dvakrát vyjedeš na hodinku, tak to máš 4 hodiny za týden. Ale když to vezmeme střízlivě, půjdeš plavat třikrát po hodině, stejně tak třikrát po hodině běhat a třikrát na kolo na 2+2+4 hodinky (v neděli dlouhý kolo, to je takový rituál), tak to hodí, když to zaokrouhlíme dolů, dejme tomu 10 až 12 hodin za týden.
No kdybych na to šel z jiné strany, tak bych řekl, že na samotný maraton je dobrý naběhat tak 3 až 4 tisíce kilometrů. A když začneš, tak v prvním roce toho zas tak tolik nenaběháš, protože na to zkrátka ten pajšl, svaly a hlavně šlachy a všechny tyhlety tělní sarapatičky nebudou zvyklý, myslím jako nějak tak zesílený, aby vydržely větší zátěž. Takže tě budou bolet kolena, plantární fascie a asi potenciálně tisíc dalších věcí, takže je statisticky s pravděpodobností hraničící s jistotou daný, že se ti něco po těle ozve, takže to budeš muset nechat odeznít a to ta kilometráž nenaskakuje. A třeba takový ty úpony a šlachy, tedy těm to trvá léta, aby se dostali na maratonskou či dokonce Ironmanskou úroveň. Jasně že dáš maraton i „dřív“, ale bude to bolet – čím dříve tím více.
A abych to uzavřel trošku konkrétně: ten maraton za dva a Ironmena nejdřív za tři roky. Což jsem mohl říct, respektive napsat hned, ale pak by leckdo mohl namítnout, kde že je nějaký to zdůvodnění.
Jako poznámkou pod čarou bych se ještě na okamžik zastavil u té mentální retardace, jak ji zmiňuji shora. A to proto, že když to vezmeme kolem a kolem a trochu jako z nadhledu, tak si položme otázku, jestli je to normální. Myslím uplavat 3,8 kilometru, ujet na kole těch kilometrů 180 a nakonec si dát ještě maraton, tedy 42 195 metrů. Dejme tomu, že kratší triatlonové distance jsou OK. Ale to tohle? Takže pokud platí, že v populaci je 2,6% jedinců v kategorii lehké retardace, zauvažujme, zda na startu Ironmana bude toto číslo právě zhruba odpovídat či zda bude nižší nebo vyšší. Nechám to pro omezený prostor této práce otevřené, ale argumenty mi naskakují protichůdné. Na jedné straně celý triatlon vyžaduje počínaje právě přípravou poměrně sofistikované řízení, počínaje logistikou vlastního času na trénink, přes schopnost zvládnout vše od výživy po wattmetr, až po skladbu tréninku samotného, včetně regenerace a v neposlední řadě, tedy přesně řečeno v první řadě, je třeba mít schopnost na všechno nejdříve vydělat peníze. To je jak se říká předpoklad o který jde opravdu až v první řadě. To vše by tedy nahrávalo již na jiném místě zmíněnému tvrzení, že triatlonisté jsou spíš chytří než hloupí. Ale na druhou stranu: postavit se na start Ironmana může snad opravdu jen někdo, kdo to nemá v hlavě úplně v pořádku. Takže proto ten důraz na hladinu IQ. Jasně, mluvím v nadsázce. Ale přeci: není to sice krásné, …ale vpravdě bláznovství?
