Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ironman Barcelona 2016

6. 10. 2016

Ironman Barcelona 2016.

Začnu heslovitě:

  • Nejdříve tedy za kolik: 11:39:10 tedy o deset minut lepší Frankfurtu, ale…
  • Plavání v moři – to je ten pravý Ironman
  • Počasí se povedlo – aspoň někdy mi na závodě neprší…a ani žádné technické problémy nebyly, rozpadlou přehazku jsem vyřešil před závodem v místním „servisu“
  • Support Gábiny jak má být, takže dík!

A když to trochu rozvedu:

  • Plavání 1:15 dává průměr 1:59 na 100 metrů, s čímž jsem při svém pomalém plavání spokojen, tedy spokojen, že to udržím na těch 3 800 metrů…a po plavání jsem se cítil naprosto neunaveně. (Zlepšení proti Frankfurtu o 4 minuty bude dáno jednak tím, že to moře nadnáší, pravda, zase trochu vlnky a taky jsem asi méně kličkoval)
  • Kolo flat and fast, ploché a rychlé, tedy trať, že. Časem 5:38 jsem konečně pod 6 hodinami a na průměru 32 km/h a to se musím ještě přiznat k „malému trestu ze hry“, tedy 5 min penalty za drafting, ke kterému jsem „samozřejmě“ přišel nevinně: při třech tisících účastnících je nás na silnici zkrátka plno, občas jsem někoho dojel já, občas někdo dojel mě, nemluvě o řekněme skupinkách, které se sice jakoby trhaly, ale zrovna mě referee nachytal, když mě jedna taková větší parta dojela no a než jsem se „aktivně vyhnul“ hákování, tak jsem viděl modrou. No nic, letos mám tedy scóre 1:1, jednu jsem jako rozhodčí dal, jednu dostal. Takže čistým časem se blížím k pěti třiceti, s čímž jsem spokojen. Jely se dva okruhy, tedy ani ne tak okruhy jako podél moře tam a zpátky dvakrát, takže vítr taky dvakrát. Pozitivní zjištění je, že celých 180 kilometrů jsem „závodil“, tedy že mě ani ke konci nedošlo, což pak člověk už jenom dojede, pořád jsem „makal“ a po slezení z kola to bylo dobrý…výrazně lepší než Frankfurt, kde je přeci jen nějaký to výraznější převýšení – tady se to taky vlnilo a asi sedmikilometrová odbočka kolmo od moře byla celá ve stoupání, ale jako celek velmi rychlá trať. A ten protivítr taky nic velkýho.
  • No a běh jsem rozběhl podle pocitu…první kilometry mi ten pocit nadiktoval zhruba po 5:20, takže kdybych to tak udržel celý, tak…ale na kdyby se nehraje, po osmnnáctém  kilometru mě nohy začaly tuhnout, přední strana stehen, takže jsem zastavoval, protřepával a krátce masíroval, no křečím jsem se nakonec vyhnul, nicméně oproti Frankfurtu, který jsem celý běžel (kromě asi 7 zastávek v Toytoykách pro takovéto prochladlé (z kola a deště) nutkání na čůrání) jsem mezi 20. a 35. kilometrem tu a tam chodil, ke konci jsem tu asi kyselinu mléčnou už odboural, takže jsem to už souvisle pomaleji doběhl, v této fázi závodu už tu rychlost má málokdo kde brát a navíc jsem už nebojoval o nějaký extra čas. Jo kdybych to celý běžel málo přes pět, tak by se to člověk snažil udržet s motivací pěknýho celkovýho času, to jo! No a taky ke konci ty nohy tuhnou i když „netuhnou“. Ono když se to sčítá s tím vyšťavením na kole, tak to někde bejt cejtit zkrátka musí. Ale celková únava po těle dobrý, vytrvalost mám, v podstatě kromě svalů stehen mi nic nebylo, žaludek taky všechno „občerstvování“ a jak se odborně říká „suplementaci“ zvládnul bez problémů. I po závodě jsem něco hned zakousl a měl na to chuť, rychle jsem se dostal na masážní stůl, kterých tam v cíli fungovalo několik desítek současně – tady jedna nová zkušenost: ať již díky potu z běhu či snad ještě z toho moře, zkrátka koukám, že po nohou mám nezvykle moc krystalek soli, což jsem i masérkám (byly dvě najednou) říkal, tak mi to trochu otřely, ale stejně to při masáži „škrabalo“.
  • No ale po doběhu už jen samá pozitiva, shledání s Gábinou v tom mumraji hned a bez hledání, došli jsme do depa (přes 1,5 km tam a pak zpátky) pro kolo a ostatní věci a pak v hotelu do vany a tam tradiční pivo.