Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prognóza 1

7. 9. 2015

  

Prognóza 1

 

Jsou sporty, které lze provozovat z pohledu věku dlouho. Když říkám provozovat a když mluvím o sportu, myslím tím aktivitu, která začíná startovním výstřelem nebo něčím takovým jako „empajr redy“. Tedy pohyb, kdy nutíme své tělo, zejména nohy, aby předběhly Frantu či Vaška, neřkuli Pepu. Nic proti joggerům, nic proti wolkingům, ale jak říká Gábina, kdo je jednou závodník, pořád je závodník. A na těch našich bězích je to dobře vidět…a když se přimotáte na doslech třeba k …vlastně ke komukoli, tak i slyšet. A je jedno, jestli máte body v Kona Points Ranking Systém nebo sbíráte body do Poháru běžců Kladenska a Rakovnicka, je jedno, jestli se honosíte visačkou PRO či jste „jen“ Age Group, tedy Masters neboli jak u nás říkáme hobík či veterán.

Takže teď co mám to „vystřelený voko a natrhlou plíci“, tak samozřejmě trpím jako zvíře, že nemůžu nic dělat. No tři neděle po pádu jsem už vlezl na půl hodiny na trenažér a zahájil trénink na sezónu 2016. (5.9.2015) Šlapat do pedálů doma v obýváku jde, držet řídítka jaksi nemůžu, tak jsem „zase v té hrazdě“ s loktem podloženým tlustým molitanem… jak to bude s během je zatím předčasné plánovat a plavání taky těžko říci, protože pokyny jsou po třech týdnech začít pomalu rozcvičovat. No ve čtvrtek začíná „ranní“ plavání, tak to půjdu aspoň s destičkou zkusit…a snad nedopadnu jak onehdá spolužačka, která přišla se sádrou a že si zlomila ruku o vodu – ale to byla reprezentantka (dokonce olympionička) ve skocích z věže (to mluvím o osmdesátých letech minulého století).

A proč to vlastně píšu. Zatím to byl takový úvod a vykreslení …no takové vykreslení, přesněji asi zdokumentování ne snad popisně toho, co dělám či co lze dělat, ale toho přístupu a myšlení, když to nejde…když to pořádně nejde, vlastně když to téměř vůbec nejde…a pointa, ke které jsem si sám pro sebe dospěl, je tahle:

Říkám si, musíš pomalu, nesmíš to uspěchat a přehnat, taky jsi se neprotahoval ani nepamatuješ, z toho nicnedělání jseš logicky a nutně ochablej, navíc se kroutíš, jak tomu vyhovuješ a odlehčuješ si, takže na disbalance a lokální přetížení je zaděláno…ale současně si říkám, no i když je to jasný, všechno to vím a měl bych být opatrnej a ještě chvíli počkat, tak stejně: jaká je šance, že to nepřeženu a neuspěchám? Žádná. Jaká je pravděpodobnost, že to budu rozcvičovat rozumě? Nulová. Takže jdu do toho a počítám s tím, že je to špatně, brzo a moc rychle. Ale nelze s tím nic dělat. Tak to prostě je. Snad jen, že až se mi to vymstí, si řeknu, dyť jsi to věděl.