Jdi na obsah Jdi na menu
 


MUM 2015/4

1. 7. 2015

MUM – pondělí 30. 6. – den třetí Etapa č. 3. Blanenská

V noci jsem toho moc nenaspal. V jednu chvíli mě dokonce chytla křeč do zadní strany stehna a tak jsem hned lupnul MagnesLife. Ráno už jsme byly v ½ 7 vzhůru. U snídaně jsme se nasmáli, protože ty kombinace na talířích byly úžasné. Mě chutnal párek s hořčicí a k tomu vánočka s nuttelou J. Po snídani se šla naše VI třída projít do centra Lomnice. Sluníčko praží už od rána a tak jsme rádi po 40 minutách zapadli do našeho (jak to nazval Martin) squotu J. Na Blackrollu jsme protáhli svaly na nohou, připravili si Regener a hlavně jsme odpočívali před startem dalšího odpoledního „regeneračního“ běhu. K obědu nám uvařili výbornou polévku se zeleným hráškem a usmažili rybu. K tomu nové brambory a rajčatový salát. S Janou Glabzaňovou jsme vedli „sofistikovanou“ diskuzi, zda se tělo příjmem smažených jídel naučí lépe zpracovávat tuky při běhu :-))), protože dnešní oběd byl již 3 smažené jídlo ze 4 J. První várka běžců odjížděla do Blanska dnes ve 12:30 a mě po odjezdu kamarádů ze třídy nezbylo nic jiného, než začít také připravovat na dnešní běh a hned se plně potvrdilo to, o čem jsme se bavili pár minut před odjezdem autobusu s Kristýnou, že čím toho máme víc uběhnutého tím se naše IQ zmenšuje – že nám snad naše společné IQ (pěti „žáků VI třídy“) dovolí zdárně dokončit MUM. No a kamarádi odjeli, a já zabalil vše do batohu, zamknul pokoj, čekal na bus do Blanska a……… běžecké boty spokojeně odpočívali na pokoji a na nohách jsem měl umělohmotné papuče J. Jak by řekla Vilma Podmelová: „Ty vole nebuď idiot“ :-)))))

Po startu v Blansku se ti odpočatí běžci, co běží jen jednu etapu a Dan vydali tryskem k prvnímu stoupání, o kterém Pavel už v sobotu prohlásil, že na něj budeme potřebovat mačky. Mě to tam prostě nešlo a na první občerstvovačku jsem došel poslední. Jak to později nazval jeden kolega ze Slovenska “ Běžel si ako by si mal hranaté klby“ Mě připadalo, že jsem hranatý celý. Když jsem viděl v prvních stovkách metrů běh Michala Kováře a Pavla Sedláka, tak jsem byl klidný – postihuje to někdy každého. Ale postupně i bolest stehen ustupovala a z Černé hory už se mi běželo neskutečně lehce. Nebylo to sice moc rychlé, ale nebolelo to tolik J. Výstup na Babylon (Kozárov) k rozhledně, přes Dlouhou Lhotu a Kunčinu Ves byl docela náročný. Krokoběh propagovaný Vilmou zase slavil úspěch:-))) V cíli jsme my „žáci VI třídy“ byli s moc spokojený, protože víc jsme za 3 dny po sobě v životě nenaběhali J. Poté sprcha a opět pod zkušené ruce masérů, kteří se o nás starají jak o vlastní! Večeře ve mně jen zahučela a před půlnocí uleháme na nafukovačky utahaní jako koťata. Hurá do zítřejší etapy tentokrát TišnovskéJ.

(napsal Petr Švanda)