Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přístrojové běhání

3. 2. 2015

Běh s přístrojovým vybavením

 

V rámci „prologu“ k následujícím řádkům – možná blížícím se svojí formou fejetonu??? – rád prozradím, že „za to může“ Petr Švanda…a to svým sepsaným (a pěkně) povídáním o nedávném Běhu na Blaník. Při čtení Petrova zážitku na mě vyskočily dvě věci:

  1. …a jsou tam? (…to v souvislosti s Blaníkem a tou „naší“ pověstí, podtrženou zpracováním dle Cimrmanů, mimochodem zpracováním mému srdci blízkému

a

  1.  nápis na tričku, co přinesl nedávno ukázat na plavání s triatlonem kamarád Milan:

 

If you see

me colapsed

please stop

my Garmin

 

Petr ve své reportáži z Běhu na Blaník zmiňuje, jak mu vyskočila tepovka na 160 – a to je ten můj aktuální spouštěč inspirace k tomu „Garminu“.

 

Když se nad tím tak zamyslím, jen výjimečně se v řeči s maratonklubákama dostaneme na to, jak kdo trénuje a případně na tepovku a tak. Teda alespoň pokud jsem se já osobně nachomejt (spisovně asi nachomýtl). Však oni se ty sporttestery (Hart Rate – hartrejtry) více mezi nás hobíky rozšiřují v posledních tak deseti letech a nechci ani jen hádat, kdo u nás na Kladně je používá a kdo ne.

 

 Když jsem byl v roce 2006 a 2007 v New Yorku na maratonu, tak jsem okukoval, jak tak nejmíň čtvrtina účastníků má na ruce Garmina 305, po řadu let asi vlajkovou loď této produkce – zde ovšem kromě HR také a jistě pro mnohé především, oceňovanou pro funkci GPS. A to myslím je ta podstatná prda, co se objevila. Když se vrátím letama (jako léty) zpátky, tak jak už bohužel taky něco pamatuju, tak mi přijde, že se to zdá dávno, ale zas tak moc dávno to úplně není, kdy jsem přijel ze švihu (tenhle výraz používají – jak občas někde čtu – cyklisté, teď jsem si jej jen pro srandu vypůjčil) a podle mapy jsem si  měřil, kolik jsem toho mohl tak najet. Pak, když zůstanu u kola, se objevilo jakési mechanické počítadlo, kdy „bazmek“ přidělaný na drátu, vždycky jak se kolo otočilo, brnknul a pootočil zubatým kolečkem na druhém „bazmeku“ uchyceným na vidli. Ale záhy se objevily magnetické snímače otáček kola a ty snímače, řekněme computerového typu, jak se používají dodnes, nyní již zhusta bezdrátově spojené s displejem na řídítkách. No nebo dnes už máme právě ty krabičky, co jsou napojený na „ty“ družice a jak se tomu říká ten „global position system“, který případně dál komunikující s mobilním telefonem, takže nejen cyklista, ale i jeho trenér či drahá polovička doma on line vědí, kde se budoucí „olympionik“ nachází, jak rychle jede (nebo že sedí a v které hospodě) a dokonce u leckterých, co si připlatí i jaký dává v tu chvíli watty. A teda pak hlavně víme, kolik jsme toho ujeli, uběhli respektive naplavali. No dneska si tepy měřím tak jednou za dva roky, no přesněji řečeno, občas párkrát i častěji po sobě jo, ale pak dlouho dlouho nic. Ale třeba pro otestování, jak dlouho mi trvá, po nějakém tom zatavení, zklidnění na obligátních 120, je to výborné. Takže úseky s měřením tepovky ano – aktuálně jsem je už tak bohužel tři čtvrtě roku nedával. (Ale jak jsem tenhle článek rozepsal, tak jsem zase pás na tepovku párkrát vytáhl – a také mohu prozradit, že připravuji na téma tepové frekvence svoji „disertační práci“, kterou se (mimo jiné) budu ucházet o získání 2. trenérské třídy - triatlonové ).

 

Když jsme u toho Garmina, škoda že mě nesponzorujou, ale i tak jej pochválím pro dobré zkušenosti s modelem 910, kterej umí i ty watty (když máte na kole wattmetr) a protože je multi, tak i počítá uplavané bazény, ale to mu bez spojení s družicemi logicky tak nejde bez chybičky. Teď je na světě novej vyšší model a to 920, takže se těším, až Janě „odejde“ ta její už pravda letitá ještě 305 (se kterou jsem taky začínal), že podědí tu 910 a já si „budu muset“ pořídit novou 920, to dá rozum, ne?!

 

Ono to nejen měří kolik a jak rychle, nejen aktuálně, ale i v průměru celkem či v průměru za vybraný úsek. Mám nastaveno, že mi každý kilometr ukáže, za kolik byl (ještě „nedávno“ jsem chodil po lese s měřícím kolečkem a na stromy si dělal značky po kilometru), rovněž se dozvíme, kolik jsme běželi do kopce, z kopce i mezi tím a pěkně nám to vykreslí na obrazovce kompjůtru, kam, to „stáhneme“, výškový profil naší trasy a kolik jsme na kterém místě tepali a při jaké rychlosti. To dělá i Polar bez GPS (kromě té rychlosti), ale ten profil bere podle tlaku vzduchu, což ale při délce našich běhů není nepřesné. Kdo na ty tepa hodně dá, tak si sleduje, kolik v kterém "pásmu" naběhal. A slyšel jsem (nebo četl), že jsou i tací, co při výběhu vyřizují ze svých chytrých telefonů i mailovou korespondenci. To už je ale jiný kino – dle mého soudu velmi nepovedené a zavrženíhodné – nebo řekněmež, že to už je jiná, než ta naše „běžecká disciplína“.  Záměrně nezmiňuji odvozené informace o kalorické spotřebě, protože to není můj kávy šálek. 

 

A to se ještě musím pochlubit, že loni na podzim jsem si prvně v životě nechal změřit tu laktátovou křivku – to jsou ty odebraný vzorky krve a šup s nima na rozbor. Pokud zdraví dá a budu se moci začít intenzivněji hýbat, tak bych si to před létem zopakoval, jestli a jaká změna, neřku-li posun k lepšímu.

 

A abych se vrátil k tomu nadpisu: …teda něco ve smyslu: Přístrojové běhání. A vlastně jsem to rozšířil i na cyklistiku, protože ty watty při běhu zatím neumíme. To je inspirováno, kromě jak shora uvádím informací o tepovce Petra Švandy, terminologií z potápění: přístrojové potápění. A samozřejmě je další spousta možného měření přístroji nejrůznějšími. Každá sofistikovanější váha nám kromě vlastních kilogramů prozradí, jak jsme na tom s tím tělním složením (aspoň rámcově a přibližně), analýza DNA poodhalí jestli máme či nemáme ty vytrvalostní geny (přesněji například vytrvalostní alelu u genu ACE (tu mám) či u genu BDKRB2 (tu nemám) a některé další informace, kterým porozumět vyžaduje trochu trpělivosti si o tom něco přečíst (např. můj genotyp je u ACE tzv. II, což má obnášet o 7-9% vyšší aerobní účinnost svalu – asi tedy vztaženo k průměru, u BDKRB2 jsem zase typově +9/+9, což je normální genotyp, pokud bych byl -9/-9 zařadil bych se do skupiny elitních triatlonistů, u kterých se to vyskytuje častěji – no a asi teda to značí nějakou tu vytrvalostní dispozici). To jsem se rozepsal jen jako ilustraci toho, že za chvíli to dojde tak daleko, že strčíme svoje dítě do laboratoře a vrátí nám ho s brožurkou, kde bude nalinkováno, na co má a na co ne, počínaje IQ, přes kapacitu paměti a schopnost řešit tzv. úsudkové příklady, až po dosažitelný čas na deset kilometrů ve dvaadvaceti letech – tedy při optimálním tréninku, samozřejmě.  

 

A to tu máme ještě celou tu medicínu s historickým přístrojem pana Rӧentgena a moderními cétéčky, magnetickými rezonancemi a tunely vůbec, nějakými těmi Gama noži, Protonovým centrem a co já vím co ještě. A zapomněl jsem třeba na detektor lži, měření cholesterolu, cukrů pro informaci k aplikace inzulínu, sedimentaci, celou cytologii, spirometrii, EKG a EEG, krev ve stolici…svěrací kazajky a klecový lůžka. Zkrátka těch jak se dříve říkalo „výdobytků“ je moc a neustále přibejvaj. A proč že to sem tahám, tohle to medicínský? No když nás něco „běžeckýho“ začne bolet, což je skoro furt, tak se rádi neradi – až na vyhraněný samorosty – necháme těma přístrojema protáhnout, dozvíme se že máme tohle natažený, neřkuli natržený, tamto zanícený, zkrátka nějaké to mikrotrauma a že nejlíp by bylo vůbec neběhat. Tak si trošku odpočineme a jdeme to rozběhat. Teda kromě Lády Tlustýho, ten rovnou rozběhává.

 

No a co ta regenerace: priznicův obklad o klasické masáži ani nemluvě (no to sem asi nepatří – ruce nejsou přístroj), ale jsou tu ty výřivky a perličkové koupele, bahno s rašelinou či parafínový zábaly, ultrazvuk, rázová vlna, infrapaprsky, magnety, elektrošoky (Compex je výborný), lymfatický masáže, kryoterapie, sauna, zaříkávání a woodoo…zkrátka zase vesměs …přístrojové vybavení (kromě toho posledně jmenovaného).

 

Takže závěrem: sundávám hodinky a jedu na srub na Ztracenku – tam si zatopím v kamnech dřevem a zapálím petrolejku, protože tam naštěstí není zavedená elektrika (a světe div se,  signál z mobilu je tam taky špatnej, musí se případně do kopce nad chatu).

A tenhle „fejeton“ dopíšu jen pokud mi nedojde baterka v notebooku. A pokud jej teď čtete, znamená to, že jsem zase „musel“ ze Ztracenky zpátky do civilizace…připojil se na internet a…

 

Miloš