Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doplňování energie

15. 7. 2013

Před ne tak úplně dávnou dobou proběhla sportovními rubrikami médií informace o tom, jak naši desetibojaři mezi prvním a druhým dnem závodu „leželi na kapačkách“, což bylo vysvětleno jako podání glukózy – tedy rychlé doplnění cukru přímo do oběhu žilního, bez zdržování se průchody a přechody přes ty různé stěny břišní či střevní. V případě dehydratace je takto rychle také možnost organismus zavodnit nějakým tím fyziologickým roztokem a pokud třeba po maratonu pocením ubydou soli, tak je asi na místě použít něco „přisoleného“.

 

Teď jsem v jednom časopise, který si dovolím nejmenovat a také neuvedu jméno autora článku, protože celou zde prezentovanou stať o výživě považuji v mnoha aspektech za zcestnou a propagaci si nezasluhující, četl, že cyklisté na Tour nejen po etapě doplňují energii nitrožilně, ale pro obejítí žaludku jako orgánu, který by proces zdržoval, také podstupují proceduru, kdy jim je vhodný roztok pumpován do střeva konečníkem. Vtipně je v článku poznamenáno, že v daném případě na chuti dodávané tekutiny nezáleží. Vzhledem k tomu, že to nemám z první ruky, ale ze zdroje, který nese známky nedůvěryhodnosti (i když se tváří seriozně a mnoho uvedeného nevybočuje z obvykle o stravě sportovců hlásaných informací), nemohu tvrdit že to tak je a eventuelně zda jde o něco výjimečného či u cyklistů běžného. Berme to jako informaci z druhé ruky. Co jsem přečetl několik „výpovědí“ jakože v první osobě (např. Armstrong, Hamilton, McCormac), tak si nepamatuji, že by se o „konečníku“ někdo zmiňoval. Ale to neznamená, že se to neděje. Koneckonců právě cyklistické etapáky jsou asi špičkou hry v doplňování energie a regenerace vůbec (…chlazení nohou ledovou tříští, mobilní kryoterapie…). Kromě spíše raritních etapových ultraběhů, kde ovšem podle podání účastníků je servis okolo aktérů hodně „spartánský“, mi nenapadá nic, co by bylo s etapovou cyklistikou srovnatelné. Snad jen zápřah při tréninku dlouhého triatlonu, ale i zde trénink bude přes veškerou profesionální úroveň zabezpečení špičky jiný, než přístup během závodů Grand Tour. A po Ironmanovi sice také rychle doplnit glykogen , ale druhý a další dny se regeneruje, možná regenerečně trochu hýbe, ale nezávodí (i když Petr Vabroušek dává i několik Ironmanů po týdnu). Takže vlastně to uvádím „pro zajímavost“.

Miloš Kmuníček