Jdi na obsah Jdi na menu
 


SKANDÁL NA NEUMANNOVĚ STEZCE

5. 2. 2013

Nebyl jsem pořadateli připuštěn ke startu. U prezence mi Zdeněk odmítl vydat startovní číslo. A to přesto, že jsem se přihlašoval níže uvedeným mailem předem:

Vážení pořadatelé, Z důvodu lepší přípravy závodu (jak říkáte v propozicích Vy) se hlásím předem na Neumannovu stezku, za což jste (opět podle propozic) rádi....nno není zač. Protože pojedu z Kladna do Unhoště na stezku vlakem, byl bych rád (a očekával bych), kdyby pořadatel zajistil dopravu z unhošťského nádraží na start. Jestli jste si totiž nevšimli, je to dost daleko a já narozdíl od sokolů nemám - ale opravdu nemám - křídla. Protože Vás sponzoruje firma Mizudas (to se máte teda čím chlubit, jen co je pravda), tak čekám, že mi proplatíte jízdenku. Doufám, že pod diktátem komerce zosobněné již zmíněnou Mizudas nepřejmenujete slavnostně před startem závod na Mizudas cup... mě by to bylo koneckonců jedno, ale s Ládou Tlustým by to seklo... tak na to jen preventivně upozorňuju. To by bylo ode mě zatím asi tak všechno, když mě něco ještě napadne, tak se samozřejmě ozvu... za což mi předem děkujete... rádo se stalo. Mikuláš Pomalý, kategorie nejstarší dorostenci nebo mladší důchodci, to nechám vyjímečně na Vás, kam mě zařadíte. Běhám za Rozdělovské sršně, ale chtějí mě pro blbý kecy (to říkají nevím proč oni) vyloučit, tak v době konání závodu už možná poběžím za někoho jiného, nahlásím u prezence. Přinejhorším bych běžel za Sokol Unhošť, tam prej vezmou každýho, i s blbejma řečma a tak. Jinak běhám dobře, běhám rád, když na to přijde taky skáču... Možná se ještě přihlásí můj brácha Mikuláš Rychlý, ale to bych Vám snad ani nepřál, to je teprve řízek, proti němu jsem jehňátko, ten by Vám ze závodu udělal prvomájovej průvod v maskách a s lampionama. Tak maucta Mikuláš

Je obvyklé, že za mě spoustu věcí vyřizuje Miloš, jehož jsem horší já (a Mikuláš Rychlý ještě horší já). Tedy Miloš měl po domluvě se svým horším já vyzvednout číslo jak pro sebe, tak pro mě. Jak píši shora, pořadatelé mohou děkovat všem pohanským a tomu jednomu křesťanskému Bohu, že jsme Rychlíka nechali doma mýt nádobí (za trest, s těma jeho kecama už bylo načase něco dělat). To že jsme rozdvojenou a někdy roztrojenou osobností, není přeci důvod stavět nás na okraj společnosti a vylučovat z běžeckého dění. V takovém přístupu lze spatřovat zaostalost, ba co přímo zpátečnictví organizátorů. A to dnes, kdy se každá modelka předvádí svou charitativní činností, nám postiženým pořadatel stezky nemůže vyjít vstříct. Říkám postiženým, protože zmnožení osobnosti je svým způsobem hendikep. Někdy se zdá, že to může být užitečné, schovat se za své horší (v případě Miloše) či za své lepší (v případě obou Mikulášů) já, ale sečteno a podtrženo je s tím víc starostí než radosti. Představte si, že Miloš s někým jako že rozumně mluví a v tom se do toho vložím já, to leckdy chytneme pár facek oba, a to nemluvě, když se do takové debaty zapojí Rychlík, to jednou už i tekla krev z nosu, no komu asi... Neprosíme o žádné příspěvky na léčbu, dobře víme, že tady máme dveře přibouchnuté a není nám pomoci... i když mi tak napadá, že takový nějaký pobyt v drahém zahraničním sanatoriu ( dyž by se někdo našel... a přispěl...). Potřebujeme jen trochu stimulovat (popostrčit) k začlenění do normální společnosti. Co by to pořadatelům udělalo, kdybych mohl běžet se svým startovním číslem? Nic... a mě by to strašně potěšilo a tomu horšímu ve mě by to hrany jistě trochu obrousilo. Nic mi nepomohlo vysvětlování u prezence, že Miloš poběží s číslem na hrudi a já jej budu mít na zádech, při doběhu zapisovatelé v cíli nejdříve zapíší jak uvidí číslo přibíhajícího Miloše a těsně před čárou se otočím a překročím ji pozadu, tedy se svým číslem v tu chvíli přetínajícím pomyslnou pásku. Zdeněk tomu nechtěl rozumět, prý nás chce vidět oba zvlášť a nenechal si vysvětlit, že u rozdvojených či jinak zmnožených osobností je to nemožné. Tak kdo je tady pak nakonec nenormální, to teda nevím, vždyť by to museli pochopit i ti přítomní závodníci dětských kategorií, kdyby se jich zeptal na radu. A se samotným ředitelem závodu Benem je málokdy kloudná řeč. Přitom mě oba dva znají a vědí, jaký jsem v jádru dobrák. Tak snad po tomto zveřejnění popisu situace organizátoři jinak velmi pěkného závodu pochopí, že není důvod stavět se zády k lidem, kteří mají možná o nějaké to kolečko víc, ale žijí tu s námi a mezi námi a jsou součástí společnosti, ať se to komu líbí nebo nelíbí, pohybují se v ní a nelze dělat, jako že nejsou. Jsme, chceme se bavit, sportovat, být užiteční a když nás někdo naštve, musí počítat s reakcí jako od každého jiného.... rozdvojeného. Jo a ještě jedna věc na závěr. Pořád je slyšet, jak třeba po Járovi Cimrmanovi tu či onde pojmenovávají ulici a tak... počítám, že kdyby na stezku přišel pan Svěrák a prezentoval se jako Jára Cimrman, tak by Zdeněk nemrkl a číslo mu dal. Moc všechny tolerantní běžce zdraví Mikuláš Pomalý

(on to teda napsal Miloš Kmuníček, kterému jsem to diktoval, ale to jen proto, že psaní mi moc nejde. Mám pouze pár semestrů jednotřídky, kde jsme měli jen tři předměty: ženem ovce horegrůňom, ženem ovce dolegrůňom a ruštinu) M.