Rozběhnuto

Rudolf Kusebouch je člověk, kterého si všimnete. A když jej potkáte, troufnu si tvrdit, že nikdo z nás nepřejde na druhý chodník, naopak při setkání s Rudlou se nám rozjasní tvář. Zkušenosti starších jsou přínosem a poučením nejen jak na to či ono jít, ale také čeho se vyvarovat. Ale nechtějme se vždy pídit po nějakých zásadních moudrech, krásné je si jen tak povídat a popíjet pivo, ať již obrazně či doslova. Ono nějaké to moudro často jakoby mimochodem vyplave samo. Leckdy si popřemýšlíme i nad tím, co není úplně vyřčeno a co cítíme, jak se říká, mezi řádky. Těch pár otázek a Rudlových odpovědí je takovou ochutnávkou, ke které následně další přidáme.
Rudlo, poodhal nám na úvod svůj přerod z něběžce na maratonce, který nejen že si to vyzkoušel, ale který má dnes 55 maratonů, poslední v Honolulu 2007 ve svých 67 letech.

V 45 letech jsem vinou špatné životosprávy (pivo, tlačenka, kouření) byl ve velmi špatném zdravotním stavu (chrchlání, zvedání žaludku atd.). Přestal jsem kouřit, upravil životosprávu (kromě pití piva) a začal běhat. Po jednom roce jsem běžel první maratón (v Praze za 3:33). Čtrnáct dní jsem nemohl chodit i na záchod mě nosili. A maratón mi učaroval.

otázka č. 2 Jaké jsi měl za to čtvrtstoletí, co běháš, přestávky? A návrat k běžeckým botám víc bolí nebo převažuje ta radost, že to zase jde?

Přestávku jsem měl jenom jednu, čtyři roky. Bolest byla, a je, veliká ale radost z návratu ještě větší. Moje běhání je spíš ostuda, ale „ žiju“.

otázka č. 3 Kdy jsi byl na vrcholu a kolik jsi v té době měsíčně běhal?

Na vrcholu jsem nebyl nikdy, ale po pěti letech běhání jsem dával nejlepší časy. Za měsíc byla moje kilometráž 300 až 400 kilometrů.

otázka č. 4 Co bys poradil svým následovníkům, kteří stejně jako ty před lety ještě s blížící se padesátkou v zádech pomýšlejí na nějaký ten osobák? Co bys případně dělal jinak?

Pokud jste začali po čtyřicítce, je možné se asi tak pět let zlepšovat. Poraďte se se zkušenými závodníky, napište si tréninkový plán a uvidíte, že to půjde.

Ptal se Miloš Kmuníček, fotky archiv Alice Procházkové (pokračování příště)

Myslím, že se hodí připomenout článek, který letos v květnu o Rudlovi vyšel ve Slánských listech z pera Zdeňka Tvrdka. Doufám, že za jeho zveřejnění (bez souhlasu redakce i autora) mě nečeká žaloba za porušení autorských či jiných v byznysu platících práv. Snad to Slánské listy pochopí jako své pronikání mezi lidi, jako něco o čem se mluví, o což v mediálním světe jistě jde.