KBELSKÁ DESÍTKA 2007 – Byl jsem přitom
S povzdechem „ co se dá dělat“ jsem si večer připravil věci , abych se ráno nezdržoval přemýšlením, co na sebe a co do tašky. Takový ranní fofry na náladě nepřidají. Hned po probuzení mi při pohledu z okna doslova zmrzl úsměv na rtech – teda stalo by se tak, kdybych nějakej úsměv měl. Skoro celou zimu nic a teď v březnu sněhová vánice. Sice to hned taje, ale i větší optimisté než já musí uznat, že to vypadá hnusně.
Přesto vyrážíme. Ještě že si náladu v autě vylepšujeme s Frantou a Benem souhlasným společným nadáváním na všechno možné, od politiky, přes globální oteplování, až po férové články na behej.com v čele s Milošem.Jak autem míjíme vstup do Sokolovny s prezencí, vidíme až ven táhnoucí se frontu zkrápěnou vlezlým deštíkem a doplněnou sychravým větérkem. To ještě netušíme, že než se sami zařadíme, se zpožděním díky zaparkování až někde v prdeli ( všude plno), bude fronta „ až na roh“. ( Aspoň že je zima, když už ta fronta neubejvá...) Dvě dívčiny u prezence sice dělají co mohou, neviditelná ruka trhu s poptávkou po číslech však evidentně přesahuje jejich možnosti. Navíc se dobrý úmysl s přihláškami předem po netu ukazuje jako zbrždění, neboť vyhledat číslo dopředu přihlášených trvá déle, než prosté podání čísla těm přihlašujícím se na místě.Ani se mě nechce moc se rozklusat, ale jaksi ze setrvačnosti pár set metrů popoběhnu. Mám sice rýmu a špatně jsem spal, ale právě proto jsem se sem přišel vypotit a utahat, abych večer usnul jako špalek. A v davu 300 lidí se to přeci jen lépe potí než vlku samotáři někde na větrné hůrce.Start vypadá jako v televizi velký závody. Nafukovací brána s reklamou, snímač čipů a oba Škorpilové, co víc si přát, světovosti nechybí nic, snad jen pár běžců tmavší pleti. Poku- kuju kdeže se to jako fotí před startem ti Tragédi, ale nějak jsem je naštěstí propásl. Ještě by mě třeba nakopli do zadku za případné rádobyvtipné ironické poznámky.No a pak už to bylo jen trápení a funění, hekání a vyhlížení dalšího kilometru s přáním, aby to už byl ten poslední. A nakonec taky jo. Sice to chvíli trvalo, ale člověk se dočkal. A pro tu radost, že už to mám za sebou, jsem tady přece byl, ne?
Ale jinak dobrý!
