Rozběhnuto

Jaromír Jágr je v mých očích nejen sportovně významnou, ale i člověčensky zajímavou osobností. Sice my Kladeňáci se s ním můžeme tu a tam i potkat, což i mně se povedlo, ale znám jej kromě z ledu jen ze zveřejněných rozhovorů a právě ten nedávný (z 24.7. 2008 před odletem do sibiřského Omsku) mě přivedl k úvaze, že „všechno je stejně“.

Jde o parafrázi známého „všechno je jinak“. Jarda svým typickým sympatickým způsobem v přímé řeči, kdy si se všemi tyká, řekl: „Čím tvrději trénuješ, tím jednodušší to pak máš v zápase. Chci se zápasy bavit, a ne se trápit. K tomu vede jediná cesta přes dobrý trénink“.

Když jsem si to přečetl, jaksi podvědomě jsem dosadil „do vzorce“ místo „zápasu“ veličinu „maraton“ a řekl jsem si, no jasně, vždyť je to všechno stejný... my kluci z Kročehlav, Švermova, Rozdělova, ze Sítný a tak jsme na tom všichni stejně. Tak se „dem“ proběhnout, abychom se při tom maratonu netrápili. Ostatně není to tak dávno, co jsem viděl ty kluky Kaberlovic, jak snožmo skáčou po schodech nahoru na tribunu na Sletišti, seběh dolů a nanovo.

Zamyslel se Miloš Kmuníček