Multirozhovor s Beránkovými
Multirozhovor s Beránkovými:
I. Rozhovor se Slávku Beránkovou:
1. Paní Beránková, na Soudku jste sledovala dva syny a vnuka. Přitom syn Stanislav ve svých 54 letech běžel poprvé, na rozdíl od o dva roky staršího Pepy, který si to proběhl už po šestadvacáté. Očekávala jste na sto procent, že to Standa zvládne?
Že Standa zvládne doběhnout Soudek napoprvé v 54 letech jsem ani na chvíli nezapochybovala - vždyť sportuje od dětství. Jen jsem očekávala čas tak kolem 2 hodin, takže to dopadlo v celku dost dobře. (Standa 1:48:09 pozn. mk)
2. Léta sledujete to naše kladenskorakovnické běžecké pole, které z běžců už z dálky poznáte, kteří jsou pro vás něčím zajímaví, že si řeknete, hele přibíhá...no třeba Sláva Pilík, dneska je tu brzo, asi první šedesátník...?
Běžecké závody se zájmem sleduji a vždy typuji dopředu pořadí v jednotlivých kategoriích - nyní zvlášť u padesátníků. Řadu běžců i běžkyň již z dálky poznávám, jsem ráda když doběhnou zdárně do cíle.
II. Rozhovor se Stanislavem Beránkem (v 54 letech na prvním Soudku, bratr Pepy):
1. Tak jaký je rozpoložení po prvním Soudku? Příští rok musím zase nebo už nikdy více?
Na zdolání legendárních 20km ze Stochova do rodných Krušovic jsem se chystal několik let,ale z vyprávění bráchy jsem věděl,že je to velmi náročný závod na který je potřeba dlouhodobě a systematicky trénovat. Letos jsem svoje odhodlání dotáhl do zdárného konce a po svém prvním Krušovickém soudku se cítím skvěle. Samotný závod mě nadchnul svoji přátelskou atmosférou. Již na trati jsem si uvědomil, že se jedná o naprosté souznění běžců, pořadatelů,diváků a přírody. Na příští ročník se těším a určitě poběžím znovu.
2. Která část trati tě zaujala, kde začala nastupovat únava, jestli teda vůbec?
Samotnou trať závodu jsem v podstatě dokonale znal ze svých předzávodních tréninků.Prvních jedenáct kilometrů to šlo celkem dobře a rychle (tedy kromě novostrašeckého krpálu), moje první krize však přišla nečekaně na asfaltu do mírného stoupání u Bucku (13 km) a druhá, celkem očekávaně, při táhlém stoupání na Malý a Velký Louštín. Vysvobozením bylo spatření louštínského vysílače a následný seběh do Krušovic jako očekávaná odměna za předešlé utrpení. Nikdy bych si nemyslel, že teprve zde na mě čekalo skutečné utrpení, které naštěstí zmírnila euforie z divácké podpory na posledním kilometru . ..... Sejdeme se v lepších "časech"
III. Rozhovor s Jakubem Beránkem :
1.Letos Soudek za 1:32:37, což jsem koukal do statistiky, že je o 19 vteřin zlepšený osobák proti loňskému, a pátá účast. Motivuje tě ta psychologická hranice 1:30 nebo to neřešíš ?
Osobák vylepšen od 29 vteřin (na letošních 1:32:27), hranice 1:30 mě určitě láká, trošku jsem na ní pomýšlel už letos (po mírné zimě), ale od občerstvovačky na Bucku mám 2 kilometry po 5:30 a to je špatné. Do té doby čas dle měření Endomonda (bez kterého se nevydám běhat) odpovídal těm 90 minutám. Mírný úspěch jsem zaznamenal v interním souboji zaměstnanců Nemocnice Kladno, kdy jsem porazil zkušeného "Soudkaře" MUDr. Homéra, kolegu MUDr. Ouředníka (ale ten na Louštíně stačil ošetřit zhmožděného pana Hlusičku) i MUDr. Klimáka, který nedoběhl kvůli odvolání z trati za nemocničním případem.
2. Jaké máš maratonské plány, táta teď sází jeden maraton za druhým, letos už má za 4 měsíce 4 ?
Maratonské plány nejsou žádné valné, myslím že si dám na podzim opět jeden a to mi bude zase na dlouho stačit - Baroko, Kladno nebo Stromovka.
IV. Rozhovor s Josefem Beránkem:
1. Tak Pepo letos po šestadvacáté, splývají tě ty jednotlivé ročníky nebo máš na některý vzpomínku, která tě utkvěla, ke které se vracíš?
25 let - 26 odběhnutých soudků, jak si teď vybavit třeba třetí, desátý, opravdu to tak nějak splývá...Do jednoho krásnýho barevnýho filmu nebo spíš pohádky. Určitě si ale vzpomenu na rok 2001, bláto tehdy nebylo snad jenom na silnici a já jsem si zaběhnul osobák. Vzpomenu si samozřejmě i na svojí premieru, běžel jsem v kopačkách - gumotextilkách. V cíli jsem se napil čaje a šel jsem hrát fotbal za Řevničov...
2. Prozraď, trénuješ jako domácí krušovičák, co chodí běhat právě na Louštín a okolí, ten seběh do Krušovic, myslím tedy jestli to pustíš rychle jako při závodě nebo jej opatrně vyklušeš, když se vracíš domů? Já mám z toho vždycky rozbitý stehna, jako ty svalový vlákna či co cejtím několik dní, než se vrátí do normálu.
Seběh z Louštína nikterak netrénuju, i při závodu spíš brzdím. Když jsem ale jó chtěl běžet na čas, dokázal jsem to zaběhnout i pod 7 minut. Letos jsem ale brzdil asi až moc, několik lidí mě z kopce předběhlo. Blanka Francová dokonce o více než 3 minuty...
Trochu rychleji jsem to tak v poslední době běžel loni na podzim, když jsem šel z hub a dostal jsem žížeň na pivo, to jsem ale upadnul a trochu si natlouk. Košíček s křemenáčema jsem však udržel nad hlavou.
3. Když už děláme ten rozhovor pro rozbehnuto, řekni kolik plánuješ letos těch maratonů a co ty Košice, kam se zase pár běžců od nás chystá?
Letos chci běžet tak 10 - 12 maratonů, snad mezi nima budou i ty Košice.
