Jdi na obsah Jdi na menu
 


Václav Čížek - Historie přespolního běhu O Krušovický soudek

25. 1. 2013

Václav Čížek

20 let přespolního běhu O Krušovický soudek

 

Motto:

Ten kdo se tě ptá proč běháš, sám nikdy neběhá.

Ten kdo se tě ptá proč miluješ, sám nikdy nemiloval.

Jen běžci a milenci vědí proč, ale nedokážou své vnitřní

pocity popsat těm, kdo stojí mimo.

Joe Henderson

 

Úvod

 

Dlouho jsem se rozhodoval a dohadoval sám se sebou, co je vlastně snazší - běhat, závodit, organizovat různé sportovní akce, či zasednout za stůl a napsat zajímavosti a vlastní poznatky z jednoho závodu, který mi přirostl k srdci. Poněkud s obavami jsem začal listovat v poznámkách a hledat ve vzpomínkách a se stejnými obavami jsem začal i psát o přespolním běhu O Krušovický soudek. Poslední dubnovou neděli mnoho sportovců celé naší vlasti pravidelně věnuje závodu ze Stochova do Krušovic. Sám jsem stanul devětkrát na startu tohoto závodu a společně s ostatními kamarády se zúčastnil i jiných sportovních akcí, převážně na dlouhých tratích.

Pocit z vítězství je krásný, ale pro každého jiný. Pro někoho je vítězstvím stanout na stupni vítězů, jiný se raduje z osobního rekordu či z úspěšného dokončení závodu. Řádky které budete číst jsou pokusem shrnout starosti s přípravou sportovní akce, jejím celkovým zajištěním, se zážitky prožité na trati a po skončení závodu. Pokud se mi to jen trochu povedlo, a snad udělám někomu i radost, budu potěšen a považovat to za pocit mého vítězství.

Václav Čížek

 

Pivovar Krušovice se chystal začátkem roku 1981 oslavit 400 let svého trvání, které mu dávaly punc tradice hodné obdivu. Vždyť Krušovické pivo osvěžovalo konzumenty v širokém okolí po celou tuto dobu.

Příprava na oslavy se dělá za plné vytíženosti pracovníků, kteří zdaleka nestačili pro malé kapacity uspokojit požadavky odběratelů. V tomto tempu příprav přišel ještě pan Čížek z dolu Nosek s návrhem uspořádat k výročí sportovní akci načasovanou v termínu oslav. Dlouho se však vedení pivovaru nerozhodovalo. Vždyť na Stochově jsme měli velké odbytiště a na dole Nosek rovněž. Důl Nosek nás zásoboval potřebným palivem po celá léta a tak hrášek z dolu Nosek vlastně vařil naše pivo. I když bývala období, obyčejně ke konci roku, když havíři potřebovali plnit plán a hrášek značně opepřili šmanty. To pak stál nešťastný vařič nad kotlem, lamentoval a nakonec nevěřil svým očím že se mladina vůbec uvařila. Naštěstí to bývalo až koncem roku.

Celou organizaci oslav jsem měl na starosti já spolu s předsedou ZV ROH M. Tarantem. Ředitel pivovaru J. Máša rozhodl, že se tato sportovní akce - pochod a běh Stochov - Krušovice uskuteční a pověřil nás abychom celou věc za spolupráce p. Čížka ze Stochova zajistili. Pak šlo všechno "ráz na ráz" a my jsme litovali toho, že počet sportovců musel být omezen pro nedostatečnou kapacitu sociálního a pohostinského zařízení.

Tak se stalo, že poslední bednář v pivovaře zhotovil svůj poslední soudek, aby se stal první putovní cenou přespolního běhu Stochov - Krušovice, samozřejmě že soudek byl plný 12° krušovického ležáku. Vedle toho byly připraveny různé další ceny tak, aby nikdo nepřišel zkrátka.

Spolupráce s panem Čížkem při organizaci byla vynikající, pochod i přespolní běh se vydařily, pro účastníky i další hosty bylo připraveno občerstvení a posezení při pivečku. Prohlédli si výstavku ke 400 letům pivovaru i nově otevřené muzeum rakovnického pivovarnictví a chmelařství. Hodnocení se zúčastnil i ředitel Máša, který také předal ceny, zástupci dolu Nosek přečetli zdravici, pro pivovar i Krušovice to byla pěkná událost.

Neuplynul ani rok a už pan Čížek "klepal“ v pivovaře na vrátka, že tak pěkná akce by neměla upadnout v zapomenutí." A tak byl opět naplněn soudek a celá akce se opakovala a opakuje dodnes. Počet účastníků se rozrostl a běh se stal dokonce mezinárodní. Věřím, že taková spolupráce sportovního klubu s pivovarem bude dobrou propagací pro oba subjekty i nadále. Přeji sportovcům stále lepší traťové rekordy!

J. Fencl, pivovar Krušovice

 

Soudek a já

 

Svoje povídání o Krušovickém soudku začnu trochu obšírněji. Ostatně, u mě nic neobvyklého. Začínal jsem s turistikou ve druhé polovině sedmdesátých let a rovnou jsem se vrhnul na dálkové pochody. Putoval jsem po Čechách, popobíhal, chodil, až jsem konečně (!) jako Kladeňák také zavítal na Stochov. Tehdy v létě tam býval pochod "Kolem rybníků" a jeho 22 nebo 25 km mi dalo pořádně zabrat. A když jsem se o několik měsíců (či let) později postavil na start svého prvního maratonu, zjistil jsem, že ho poběží i dva stochovští pánové, které jsem si pamatoval jako pořadatele onoho pochodu. Dozvěděl jsem se, že to jsou už páni maratonci, kteří dokonce běželi Mezinárodní maraton míru v Košicích! Vašek Čížek a Mirek Krejčí se pro mne stali pojmem. Po skončení "zelených" let jsem se na Stochov začal vracet. Nejdříve na krásný DP "Ze Stochova do křivoklátských lesů" a o rok později i na běh "O krušovický soudek". Moje první účast byla symbolická, ale od dalších ročníků jsem se snažil pořádně máknout. Byly roky, kdy mi to šlo, dostal jsem se jednou i pod 1:20 hodiny, jindy to bylo zdánlivě horší s časem, ale lepší na pohodu. To třeba, když jsem do "karlovarky" běžel s Jirkou Pelcem, celou dobu si povídali, probrali všechny známé i neznámé potíže a cesta nám ubíhala jedna radost. Z jiného ročníku mám pěknou vzpomínku na Pavla Pondělíčka. Byl jsem tak na osmém kilometru (les za Novým Strašecím) a Pavel najednou vedle mě a hned volá: "to není možný, co tu děláš, neběžel jsi včera maratón?", asi jsem jenom hlavou přitakal, "že jo", Pavel mě pěkně povzbudil ať to určitě doběhnu a makal dopředu. V cíli na mě čekal a měl velkou radost, že mě konečně porazil a já mu to ze srdce přál. A protože se vždy dobíhalo k pivovarské bráně a do pivovarské hospody to bylo takových 30-40 metrů, mívali jsme s přáteli (a stále máme!) nevyhlášenou soutěž, kdo bude první v hospodě. Upřímně řečeno, že jsem se snažil na tu myšlenku zapomenout. A tak zatím co většina ostatních běžců pila čaj, vyklusávala, chodila se mýt (!), já už jsem uvažoval jinak. Kde je autobus s věcmi, kde mám svůj batůžek a ... hurá dovnitř. Chvíle napětí a je to tady! Teď se budu vytahovat, ale posbíral jsem v této disciplíně mnoho medailových umístění. Nejvážnějšími soupeři bývali nebo ještě jsou Franta Pekař, Pepa Poduška, Jirka Klesnil. No, to víte, když dobře zvládnete bažinky za oborou a před tím ještě nezakufrujete, vyplazíte se pak na hřeben Louštína a teď ta cesta neubíhá, daleko dopředu vyhlížíte strom, na kterém bude zase o kilák míň a zdá se Vám, že ho snad letos lesáci porazili nebo, že pořadatelé zapomněli tu značku udělat, až pak najednou jste na vrcholu a dál už je to jen padákem z kopce dolů do obce a po panelce do finiše, tak je to paráda. A bez krušovického piva v cíli by nebyl Krušovický soudek. Je to těžký běh, který je něco jiného než ideální hladká asfaltová silnice. Na tomto běhu se moc "osobáků" na 20 km nedělá. Stojí však za to přijít, běžet a vracet se.

Přeju Vaškovi Čížkovi a všem dalším přátelům hodně zdraví do dalšího tisíciletí a síly do příštích "soudků" a krásných turistických akcí. Děkuji, Váš

Zdeněk Kučera, Kladno 19. března 1999

 

Jak to vlastně všechno bylo

 

Píše se rok 1980, je pěkné nedělní dopoledne, na stochovském hřišti u sokolovny končí krátce po dvanácté hodině mistrovské utkání mužů v házené. Diváci hodnotí předvedený výkon a přitom dopíjí lahodný Krušovický ležák. Jeden z přítomných si všiml nálepky s mušketýrem a po té roku založení pivovaru a pravil: "Jak koukám, tak ten náš dobrej Krušovickej pivovar bude v příštím roce oslavovat 400 let od jeho založení. Tak to se musí parádně oslavit." Těchto několik slov stačilo k tomu, abych se vydal do Krušovic na průzkum a snažil se zjistit jak se zde přímo na místě na oslavy připravují, popřípadě, zda nebudou potřebovat nějak "pomoci". Po krátké poradě u ředitele pivovaru pana Máši byla dohodnuta potvrzená spolupráce. Krušovický pivovar v dalších jednáních zastupoval technik pan Fencl, předseda ZV ROH pan Tarant a již jmenovaný ředitel pivovaru pan Máša. Odbor turistiky TJ Baník Stochov jsem zastupoval já. Bylo dohodnuto, že oslavy 400 výročí založení závodu budou zahájeny sportovně turistickou akcí, dálkovým pochodem, který ponese název Krušovický vejšlap. Přípravy celé akce a organizační zajištění pochodu provede OT TJ Baník Stochov ve spolupráci se sportovní komisí dolu Nosek v Tuchlovicíc. Pivovar Krušovice zajistí suvenýry a občerstvení pro účastníky pochodu.

 

Přišel květen 1981

 

Ráno 2. května 1981 bylo studeno. Škraloupy ledu na kalužích drtily boty příchozích turistů. Starosti pořadatelů s menší účastí však byly zbytečné. Od stochovské restaurace se vydalo na trasu 20, 35 a 50 km 268 turistů a ve stejnou dobu z Krušovic na Stochov pochodovalo po 13 km dlouhé trase 44 účastníků. Celková účast 312 turistů byla do jisté míry překvapením. Chvála byla slyšet ze všech stran, pochod se vydařil a všem se líbil. Z těchto důvodů jsem byl pozván k řediteli pivovaru, kde za účasti zástupců pivovaru Krušovice bylo provedeno celkové vyhodnocení akce. Všichni tuto společně uspořádanou akci hodnotili velmi kladně, zvláště pak nápad začít oslavy sportovní akcí. Ředitel závodu vyslovil poděkování turistům a předal jim pozvánky na akci pořádanou v rámci oslav 400 let od založení pivovaru, které pokračovaly až do konce měsíce května a mimo jiné řekl: "Oslavy jsme začali sportovní akcí, což je tak trochu rarita a bylo by dobré, uspořádat něco podobného i na závěr." Slovo dalo slovo a tak po vzájemné dohodě bylo rozhodnuto uspořádat na závěr oslav přespolní běh ze Stochova do Krušovic v délce 20 km, který bude odměnou organizátorům a funkcionářům OT TJ Baník Stochov za uskutečněný pochod Krušovický vejšlap. Závodníci i organizátoři budou po doběhnutí posledního závodníka do cíle přijati v kulturní místnosti pivovaru Krušovice představiteli závodu. Z těchto důvodů bylo dohodnuta celková účast třiceti lidí. Ve velmi krátké době, za 29 dní, byl přespolní běh připraven, vyměřena a označena trasa.

Stalo se to, co nikdo nečekal. Zpráva o připravovaném běhu ze Stochova do Krušovic se šířila jako lavina a nastal problém dát dohromady skupinu pouze 25 běžců, protože pět míst muselo zůstat pro organizátory a rozhodčí. Závodníci nejen, že psali dopisy a takto se předem přihlašovali, ale osobně jezdili na Stochov a žádali o poskytnutí možnosti se této akce zúčastnit. Jen těžko se vysvětlovalo, že toto není veřejný závod, pouze součást oslav 400 let založení pivovaru. Mnoho závodníků odjíždělo s nepořízenou. Někteří to vzdali, jiní to zkoušeli v pivovaru u pana ředitele Máši, převážně však zbytečně. Dostal jsem se do nezáviděníhodné situace. Z takového množství kamarádů vybrat jen část a navíc nezapomenout na ty, kteří si to za pomoc věnovanou našemu odboru turistiky nejvíce zaslouží. Po velké námaze bylo vybráno oněch 25 šťastných, připraveny a předány pozvánky s tímto zněním:

 

Vážený sportovní příteli.

 

Rada zkušených odborníků pivovaru Krušovického,

znalci piva tohoto ve světě proslulého,

po dohodě s přáteli a znalci sportu běžeckého,

sjednocených v odboru turistiky TJ Baník Stochov,

takto rozhodli:

 

Po zvážení tvých kvalit sportovních, s přihlédnutím k tomu, že sympatie k pivovaru krušovickém chováš, vybrán jsi byl do kolektivu, který ze Stochova do Krušovic poselství k 400 let trvání pivovaru tohoto zanese. Běh na trase 20 km dlouhé odstartován bude 31. května 1981 v 8,30 hodin na náměstí Míru ve Stochově. Závod se na čas běží a všichni odměněni budou.

 

Konečně přišla neděle 31. května. Na Mírovém náměstí ve Stochově se sešlo 24 vybraných sportovců. Přesně v 8 hodin 30 minut Pavel Pinkas odstartoval a za mohutného hurá se všichni vydali směrem na Nové Strašecí, dále pak chatovou oblastí, kolem rybníku Bucký a přes Louštín do Krušovic, kde slavnostně vyzdobenou branou proběhl jako první Vilda Šubrt. Obdržel krásnou cenu - soudek s obsahem deseti litrů Krušovického ležáku, který je dodnes uložen na čestném místě jeho bytu v Novém Strašecí. Další dva závodníci v této kategorii a tři v kategorii druhé obdrželi věcné ceny. Všichni účastníci se stali majiteli pamětních medailí, diplomů a brožurky, vydané k výročí pivovaru. Všichni pak zasedli ve společenské místnosti pivovaru a po velmi kvalitním pivovarském guláši spláchnutým pivním mokem, nastala beseda se zástupci pivovaru, panem ředitelem Mášou, předsedou ZV ROH panem Tarantem, sládkem pivovaru panem Bernardem a hlavně technikem panem Fenclem, který má velkou zásluhu na vzniku těchto dvou sportovních akcí a jejich pokračování. Přivítání a péče, které se dostalo všem přítomným byla opravdu nezapomenutelná. Besedovalo se o sportu, ale i pivovaru a jeho budoucností. Vše bylo zakončeno dohodou pokračovat i nadále v pořádání těchto akcí a na rok 1982 připravit jejich druhé ročníky.

Rozhodnutí o pokračování těchto akcí jsem bral s povděkem. Věděl jsem, že přespolní běh O Krušovický soudek, ale i dálkový pochod Krušovický vejšlap mají budoucnost, ale také jsem věděl, že bude třeba zajistit dobrou partu lidí na zajištění těchto akcí. Takovýto kolektiv lidí byl právě v turistickém oboru. Někteří z nás byli členy sportovní komise ZV ROH na dole Nosek v Tuchlovicích. Odboráři potřebovali činnost a my zase věděli kam určené finanční částky zařadit.

 

Výsledková listina 1. ročníku

 

Příprava druhého ročníku a jeho realizace

 

V odboru turisiky na Stochově zavládla radost. A proč taky ne? Povedlo se zajistit do dalších let dvě hodnotné akce, navíc finančně zajištěné. Ne každý si ale uvědomil, co nás čeká. Nejprve bylo nutné po dohodě s atletickým svazem ČSTV na Kladně vyhledat ten správný termín a určit pevný datum. Po zvážení všech okolností a s přihlédnutím na akce pořádané v tuto dobu jinými oddíly atletiky bylo rozhodnuto, aby přespolní běh O Krušovický soudek se konal vždy poslední neděli v dubnu. Dále byl nutno projít celou trasu závodu a vyměřit přesně trať tak, jak to pravidla atletiky požadují. Před branou pivovaru v Krušovicích byl označen cíl a odtud se pokračovalo přes Louštín a Nové Strašecí na Stochov. Měřilo se dvakrát nezávisle na sobě, aby bylo docíleno přesnosti. Posledních 500 metrů před cílem bylo označeno po 100 metrech a dále pak závěrečných 5 km po 1 km. Na Stochově před sportovním areálem bylo nutné ještě doměřit cca 900 metrů. Ze dvou možností, provést start na stadionu nebo ve městě, zvítězila ta druhá alternativa, protože v případě nepříznivého počasí nám nikdo nezaručoval možnost startu na atletické dráze a to z důvodu jejího poškození. Pokračovalo se tedy městem, ulicí J. Šípka, okolo Mírového náměstí ke kostelu a památného dubu. Vyznačenou startovní čarou to však nekončilo. V této době bylo KSČ zakázané v těchto památných a posvátných místech pořádat jakékoliv akce. Následovala pozvánka na zasedání, kde nám bylo doporučeno přeložit start do jiné části města. Naše stanovisko bylo jasné a neměnné. Z těchto důvodů se k nám všechny organizace NF na Stochově otočily zády, pouze ČSČK a sportovní komise na dole Nosek nám zachovali věrnost. Důležité je, že přespolnímu běhu to nikterak neublížilo, ba naopak.

A tak přišla neděle 25. dubna 1982. Na startovní čáře u památného dubu se sešlo celkem 35 závodníků ve třech kategoriích a to muži do 39 let, 40 až 49 let, 50 let a starší, dále pak dvě ženy, I.Drbohlavová a M.Kádnerová. Startér pan Koloman David v 9 hodin ranou z pistole odstartoval druhý ročník přespolního běhu a závodníci se za pěkného počasí vydali za svým cílem. Rozhodčí Čadek, Horský, Filipová a Pinkasová čekali před branou pivovaru na prvního účastníka. Stal se jím časem 1:21:59 hod. Alan Breník z Křivoklátu, který si kromě věcné ceny za první místo odnesl i Krušovický soudek naplněný lahodným mokem. Ten ale po jeho vyprázdnění musel vrátit, protože od toho ročníku se stal putovní cenou. Závodníci na prvních až třetích místech ve všech kategoriích obdrželi věcnou cenu, diplom a odznak. V kategorii žen zvítězila časem 1:43:00 h. Irena Drbohlavová z Kladna.

Krátce po skončení přespolního běhu jsme začali s přípravou dálkového pochodu a v prvním májovém týdnu se jeho druhého ročníku zúčastnilo celkem 326 turistů.

 

Výsledková listina 2. ročníku

 

Potřetí do Krušovic 24. dubna 1983

 

Po absolvovaném druhém ročníku bylo jasné, že zájemců o start v roce 1983 bude značně větší. Bylo však nutné odstranit některé drobné nedostatky. Trasa přespolního běhu byla v některých nepřehledných místech na zemi, stromech a keřích doplněna latexovými šipkami. Ve značném předstihu bylo rozesláno a rozdáno dostatek propozic. Předpoklad se splnil a třetí ročník přivítal na startu i větší kvalitu běžců a tak u památného dubu stál vedle Fandy Pekaře z POLDI Kladno Jan Veselý z RH Praha, Míra Perníček z Loko Kladno, dále pak Míra Anděl z VTŽ Chomutov, Václav Šusterka ze Sparty Praha. Nechyběl tu ani nestárnoucí Vilda Šubrt z Rekrea Třtice a dříve narození Fanda Špergl z Loko Kladno, Alexandr Fretzer z VS Praha, František Mirovský z Dukly Praha a další.

Bylo zamračeno, ale teplota se pohybovala od 10 do 12oC. Celá trasa přespolního běhu byla v dobrém stavu a nejvíce vyhovovala Fandovi Pekařovi, který časem 1:10:57 hod. o více jak jedenáct minut překonal traťový rekord. Byl to fantastický výkon a předpokládalo se, že tento čas nebude v brzké době překonán. V kategorii mužů do 39 let běželo 35 závodníků, 17 závodníků v kategorii do 49 let a čtyři závodníci do 59 let. Nejstarší kategorii nad 60 let zastupovali tři závodníci a Jaroslav Fratzer skončil časem 1:49:56 hod. na celkovém padesátém místě. Sedmdesátiletý František Mirovský by docíleným časem 1:50:32 hod. obsadil v kategorii do 39 let krásné 33. místo. Je opravdu radost pohledět na tyto "starší hochy" a sledovat jak se zdolávají nelehké úseky tohoto dvacetikilometrového závodu. Ve dvou kategoriích žen se přespolního běhu zúčastnilo pět závodnic. Zaslouží si obdiv všechny, ale před dvěma klobouk dolů. Sportovci používají k dopravě na Stochov různých prostředků, převážně vlak, autobus a nebo osobní auto. Mája Kokešová a Růžena Háchová z Toužimi přijely na kolech a tak než se vydaly společně se 64 závodníky do Krušovic, měly již v nohou 82 km a to je opravdu výkon.

V sobotu sedmého května za krásného jarního dne putovalo mezi Stochovem a Krušovicemi na trasách 15, dvakrát 20, 30, 35 a 50 km 235 turistů od dětí počínaje až po ty, kteří již překročili sedmdesátku. Třetí ročník dálkového pochodu se opět vydařil a odměnou pro všechny účastníky byl diplom a občerstvení v podobě piva pro ty, kteří splňovali věkový limit a limonády pro mládež, které věnoval pivovar Krušovice.

 

Výsledková listina 3. ročníku

 

Krušovický soudek s mezinárodní účastí

 

Polovina března je za námi a tak je třeba se věnovat přípravě dalšího ročníku. Starosti s organizací zpříjemní někdy i nečekaná příhoda. Je pěkné slunečné počasí, vydáváme se jako každý rok projít trasu přespolního běhu. Zjišťujeme, co nám zima připravila za překvapení a kde je třeba provést různé úpravy. Začínáme v Krušovicích a po návštěvě pivovaru, kde si ověřujeme zda bude vše připraveno k uspořádání čtvrtého ročníku, se vydáváme přes Louštín na Stochov. Kromě latexové barvy a štětců si neseme i několik láhví piva, dárek od pana Máši v pivovaru, na cestu zpět. Opravujeme a doplňujeme značení. Na turistickém rozcestí Ve chvojí potkáváme starší manželskou dvojici, putující od vlaku směrem do Krušovic. Ptají se na cestu a kolik kilometrů asi ještě v tomto velmi teplém počasí musí urazit. "Už abychom tam byli, nebo padnu žízní." Opatrně se ptám, čím je nejlepší tak nepříjemnou žízeň hasit. "Je mi to jedno, stačila by obyčejná studená voda." Mrknu na kamaráda a po krátké chvilce se táží: "Co takhle krušovickou dvanáctku by jste si nedal?" Pomalu usedá vedle na pařez, otírá si pot a říká. "Kdyby jste si alespoň nedělal legraci." Sahám do batohu a nabízím předem vzpomenuté pivo. "Je to vůbec možný? Vy jste snad kouzelný dědeček a nebo se mi to zdá?" Po malé přestávce ukazujeme správný směr cesty a pokračujeme dále na Stochov. Týden před startem se počasí mění, mrzne a dokonce padá sníh. Přibývá vrásek na čele. Pokud by sníh zůstal, bylo by třeba některá místa přeznačit, hlavně v místech kde je latexové značení zapadané sněhem. V neděli 29. dubna 1984 je teplota před startem 2° C a jen místy poprašek sněhu. Na startovní čáře u památného dubu je 88 závodníků připraveno vyrazit na trať čtvrtého ročníku přespolního běhu. Je mezi nimi i Sarocco Ciancarlo z Itálie a Heinz Steinke z NDR. Díky těmto dvěmi závodníkům se Krušovický soudek stává závodem s mezinárodní účastí. V novém traťovém rekordu proběhl cílem jako první opět Fanda Pekař, jenže o 27 sekund lepším časem než v loňském ročníku a Krušovický soudek, který předal do pivovaru k naplnění si opět odnesl domů. Strhující finiš a boj o druhé místo předvedli Zdeněk Bartoníček z RH Plzeň a Pepa Burgr z Loko Kladno. Rozhodčí jim v cíli naměřili stejný čas. Snad jen cílová fotografie by určila, kdo z nich byl lepší. Kategorii muži 40-49 let vyhrál Jaroslav Čech a ing. Karel Matzner zvítězil v kategorii 50-59 let. Z žen byla nejlepší Miloslava Ročňáková. Závod nedokončil devětapadesátiletý PhDr. Emil Dostál z VŠ Praha, zabloudil. Po návratu do Krušovic nám řekl. "Přesto že jsem zabloudil musím poděkovat organizátorům za pečlivě připravenou a značenou trať závodu. Vrátil jsem se na místo kde jsem seběhl z cesty a nemohu pochopit na co jsem myslel a kam jsem koukal. Přesto jsme rád že jsem se zúčastnil, je to krásný závod a všem ho budu doporučovat."

19. května 1984 se uskutečnil i čtvrtý ročník dálkového pochodu Krušovický vejšlap a na trasách 15, dvakrát 20, 35 a 50 km putovalo celkem 263 spokojených turistů.

 

Výsledková listina 4. ročníku

 

Pátý ročník - poprvé s účastí nad sto závodníků

 

Dávno již věhlas přespolního běhu O krušovický soudek přesáhl hranice okresu a kraje. Závodu, jak již bylo podotknuto, se zúčastnili také sportovci ze zahraničí. Na Stochově si dávají sraz běžci v různých kategoriích z mnoha míst v republice. Ti, kteří si již trať mezi Stochovem a Krušovicemi zaběhli, zvou ostatní a takto zaručují výbornou sportovní atmosféru. O našem přespolním běhu se mluví na jiných pořádaných akcích a tato propagace je znát na zájmu o propozice.

Přichází nedělní ráno dne 28. dubna 1985. Počasí nepřeje, fouká chladný vítr a je zataženo. Teplota se pohybuje kolem 2oC. Ulicemi města pobíhají běžci, připravují se na start závodu. Poslední rady před výstřelem a rozhodčí oznamují, že 102 běžci ve čtyřech kategoriích mužů a dvou kategoriích žen jsou připraveni se vydat do Krušovic. Po odstartování kontrolujeme, zda některý ze závodníků neopomněl předat své věci do autobusu, který vše převeze do cíle v Krušovicích. Několik míst obsazují kromě organizátorů i trenéři a členové doprovodu. Vše je zařízeno a autobus se vydává směrem na Čelechovice a Nové Strašecí. Zastavujeme a čekáme na závodníky. Blíží se skupina běžců a v ní jsou Fanda Pekař z Poldi Kladno, Quido Hartman z Loko Kladno, Standa Kovárník z Motorletu Praha, Tomáš Kaltmayer z VŠ Praha. V tuto dobu udávají tempo závodníci z RH Praha Roman Kaucký a Jan Veselý. S malým odstupem přibíhají další závodníci, ale všem je jasné že vítěze je třeba hledat ve vedoucí skupině. Pokračujeme dál a zastavujeme na karlovarské silnici, v místě kde závodníci musí přebíhat velmi frekventovanou komunikaci. Vystupuje tu několik pořadatelů. Mají za úkol zabezpečit tento úsek tak, aby se všichni běžci bez problému dostali na druhou stranu silnice. Vše dobře organizuje Pavel Pinkas. Jeho důraz a výřečnost platí i na ty nejneukázněnější řidiče. Přesto že každý rok je akce hlášena na stanici SNB v Novém Strašecí, předán plánek kritického místa, přislíbí účast, ale nikdy se nedostaví. Před tímto nebezpečným úsekem je také umístěna občerstvovací stanice, kterou závodníci mohou před stoupáním na Louštín využít. Naše cesta autobusem pokračuje do Krušovic. Zde nás kromě diváků čekají i zástupci pivovaru. Radostně oznamujeme, že na trati je více jak sto závodníků a vedoucí skupina slibuje kvalitní časy. Opět je vše dobře připraveno a tak čekáme na vítěze pátého ročníku. Potlesk diváků oznamuje, že první závodník má do cíle pouhých dvěstě metrů. Rozhodčí v cíli měří čas a hlásí: vítězem se stal Jan Veselý z RH Praha, který časem 1:09:45 hod. utvořil nový traťový rekord. Na druhém místě skončil Roman Koucký a třetí Fanda Pekař. Jako padesátášestá v celkovém pořadí proběhla cílem první žena. Jana Štědrá z Lokomotivy Nymburk dosáhla času 1:31:27 hod. Také ona překonala v této kategorii traťový rekord, byl to úspěšný závod jak pro účastníky, tak pro pořadatele.

Pátý ročník dálkového pochodu Krušovický vejšlap měl velkého konkurenta. Kromě naší turistické akce a samozřejmě i jiných se v sobotu 18. května 1985 uskutečnil jeden z největších dálkových pochodů z Prahy do Prčic ale i od jinud. Převážná část turistů dává přednost této masové akci, ale 143 spokojených lidí přišlo na náš Krušovický vejšlap.

 

Výsledková listina 5. ročníku

 

V neděli 27. května 1986 svítilo sluníčko

 

Když v loňském roce proběhl cílem osamocen a s více jak minutovým náskokem Jan Veselý z RH Praha, kroutila převážná část závodníků nad dosaženým časem hlavou a právem se předpokládalo že nebude jen tak lehce překonán. V tomto šestém ročníku se o to pokoušel Jan Mayer ze Spolany Neratovice. Než však mohl společně s ostatními závodníky vyběhnout na trať, bylo nutné opět vše dobře připravit. V březnu a ještě začátkem druhé poloviny dubna vydatně pršelo a v lesních úsecích stála voda. Tam, kde to bylo možné, jsme prokopávali motyčkou stružky, jinde upravovali cestičky. Každým rokem dochází k určitému vylepšení závodu. Snažíme se krůček po krůčku odstraňovat drobné nesrovnalosti. Přes veškerou snahu a mravenčí práci došlo v šestém ročníku k seběhnutí několika závodníků z trati. Ve snaze, co možná nejlépe označit trať závodu, byly latexové šipky na zemi doplněny fáborky. Tyto pak některý z nesvědomitých diváků přeznačil jiným směrem. Přestože závodníkům při probíhání cílem svítilo sluníčko a teplota v Krušovicích dosahovala dvanácti stupňů, pořadatelům vyskočily vrásky na čelo. Veškerá snaha a spousta volného času věnovaná přípravě přespolního běhu, byla takto částečně znehodnocena. Bylo to nepříjemné, závodníci to však pochopili.

Dříve než proběhne poslední závodník cílem využívají ostatní připraveného občerstvení v krásně upravené stylové pivovarské restauraci. Pěnivý mok zahání únavu a závodníci hodnotí právě ukončenou akci. Jedni přemýšlí o tom, kde udělali chybu a proto nedosáhli lepších časů, jiní zase radostně oznamují zlepšení, nebo i dosažení osobního rekordu.

Cílem šestého ročníku proběhl jako první Jan Mayer ze Spolany Neratovice, ale dosažený čas 1:12:54 na traťový rekord nestačil. Mezi šestaosmdesáti účastníky přespolního běhu byly i tři ženy a ta nejrychlejší z nich Irena Vaňková ze Slovanu Liberec dosáhla času 1:45:02 hod. V kategorii mužů do 49 let zvítězil RNDr. Jaroslav Čech časem 1:21:21 hod. a obsadil tak v celkovém hodnocení krásné jedenácté místo. Emil Jelšina zvítězil v kategorii mužů do 59 let. V kategorii mužů nad 60 let získal prvenství Ing. Adolf Donát.

V sobotu 10. května 1986 využilo krásného počasí k vycházce do přírody 235 turistů. Pořadatelé pro ně připravili šest tras a tak bylo z čeho vybírat.

 

Výsledková listina 6. ročníku

 

V sedmém ročníku překonány dva rekordy

 

Pohyb je život a běh je přirozenou potřebou člověka. Na celém světě a tedy i u nás se v těchto letech stupňuje zájem o běh pro zdraví, pohyb v přírodě. Na lesních pěšinách a polních cestách potkáváme stále více jedinců, ale i skupinky lidí. Běhají jen tak pro radost a pro své vlastní uspokojení. Převážnou část těchto lidí však najdete stát na startovní čáře některého z mnoha závodů pořádaných v naší republice. Mladý člověk je ctižádostivý, má svůj cíl něco dokázat, sportovně vyniknout. Ten dříve narozený kontroluje a udržuje během svůj zdravotní stav. I on má však radost z lepšího umístění nebo dosaženého času. Pro všechny ale platí to nejdůležitější základní uspokojení, potřeba pohybu. Herman K. Hellerstein jednou řekl: "Nevíme, zda běh přidává roky životu. Víme však, že přidává život rokům."

Při přípravě sedmého ročníku přespolníjho běhu O Krušovický soudek jsme splnili i některá přání závodníků, hlavně těch přijíždějících směrem od Prahy. Start závodu se posunul o půl hodiny na 9:30. Zajišťujeme odvoz účastníků z nádraží na Stochov a takto umožníme delší čas na rozcvičení před závodem. Někteří sportovci využívají těchto chvil před startem k různým debatám, vzpomínkám na jiné již absolvované závody, ale také probírají své možnosti v tomto závodě.

Přespolního běhu O krušovický soudek se zúčastní i skupina běžců z Ligy 100 Kladno, připravující se na běh napříč republikou, který má být odstartován začátkem září. Z Aše do Vyšného Německého se deset běžců pokusí uběhnout za sto hodin tisíc kilometrů. V nominaci na tento běh je osmnáct vytrvalců a každý se snaží, aby se právě on dostal do základní desítky. Průměrně naběhají 350 km měsíčně, ale jsou tu i tací, kteří se mohou pochlubit s kilometráží blížící se hranici 600 km. Krušovický soudek je jedním ze závodů patřících do této přípravy. Držíme palce a přejeme splnění nelehkého úkolu.

Je krásné slunné nedělní ráno. Ani v jednom z již pořádaných ročníků nebyla teplota před startem 12oC. Rekordních 105 závodníků odchází na start. Poslední úpravy na výstroji, řazení na startovní čáře a je odstartováno.

Odjíždíme do Krušovic, kde v 10:30 hod. dosahuje teplota 17oC. Netrpělivě očekáváme vítěze sedmého ročníku. Rozhodčí sledují stopky a oznamují, že traťový rekord mužů nebude překonán. Za několik okamžiků probíhá cílem Pepa Poduška v čase 1:11:25 hod. Druhý Sonnek dosáhl času 1:13:04 a třetí Hartman 1:13:08 hod.

Byl to kvalitní závod a dosažené časy to jen potvrzují. Jistě stojí za povšimnutí, že v kategorii mužů 40-49 let zvítězil Jiří Machulka z KUS Beroun a jeho dosažený čas 1:15:12 hod. mu zajistil šesté místo v celkovém pořadí. A co ti druzí? Mikoláš Kriška z Ostrova nad Ohří zvítězil v kategorii 50-59 let a Jaroslav Hladík z Lokomotivy Teplice zvítězil v kategorii nad 60 let. Účast pouhých dvou žen byla pro pořadatele určitým zklamáním, přesto se však Věnceslavě Pokorné z VŠ Praha povedlo dosaženým časem 1:31:23 hod. utvořit nový traťový rekord žen.

Krásné jarní počazí vydrželo i na druhou naší akci pořádanou ve spolupráci s pivovarem Krušovice a sportovní komisí ZV ROH důl Nosek. Dálkového pochodu Krušovický vejšlap se zúčastnilo 211 turistů.

 

Výsledková listina 7. ročníku

 

Počasí osmému ročníku nepřeje, ale závodníkům to nevadí

 

Dobrá parta je v každém sportu základem úspěchu a ten kdo navíc ještě pracuje v kolektivu lidí, který má zájem o úspěchy svého kamaráda, může být dvojnásobně šťastný. Ne každému se to povede. Vzpomínám si, že začátek pracovního týdne byl vždy ve znamení hodnocení volných dnů. Jeden vyprávěl o tom, jak odpočíval s rodinou na chatě nebo u rodičů, jiný popisoval čas strávený na rybách. Když jsem se svěřil, že moje volno jsem prožil na Šumavě a během dvou dnů našlapal 85 km, měli mě za blázna a divili se, že jsem vůbec schopný chůze. Málokdo pochopil, že se těším opět na další sobotu a nebo neděli, kterou strávím podobným způsobem a to na turistické nebo běžecké akci, zase v kolektivu lidí, který jen takto umí odpočívat.

Pojďme však k osmému ročníku přespolního běhu. V neděli 24. dubna 1988 jsme se probudili do chladného rána. Teploměr ukazuje jen pouhé 2oC, ale u prezentace to opět vypadá na hojnou účast. V 9:30 hod. je připraveno 106 závodníků, z toho šest žen, absolvovat tento závod. Hned od startu se utvořila skupina běžců určující tempo závodu. Nejvíce aktivní jsou Hartman, Klesnil a Zámiš, kteří se pravidelně střídají na špici. První závodníci přebíhají karlovarskou silnici a ztrácejí se v lese. Ani zde ještě není možné předem odhadnout vítěze. Pod Louštínem se vedoucí skupina trochu natahuje a k ní se přidávají další závodníci. A je tu prudký seběh do Krušovic, který nejlépe zvládli Quido Hartman a Jirka Klesnil. Oba závodníci z Poldi Kladno, kteří se velmi dobře znají, finišují do cíle. Více sil měl Jirka Klesnil, zvítězil časem 1:11:19 hod. Těsně za ním proběhl Hartman. Ještě třetímu v cíli patřil čas 1:13:09 hod. a dosáhl ho Zdenek Zámiš. Na pátém místě v celkovém pořadí časem 1:13:42 skončil Jiří Machulka a stejně jako vloni zvítězil v kategorii mužů do 49 let. Ing. Josef Hlusička vyhrál kategorii do 59 let. Také Jaroslav Hladík v kategorii mužů nad 60 let zopakoval loňské vítězství. Miroslava Pláničková ze Slovanu Mariánské Lázně vyhrála časem 1:31:48 hod. kategorii žen.

Jedeme domů, ale ne pro každého tato sportovní akce již skončila. Do večerních hodin je třeba zpracovat a připravit do tisku výsledkovou listinu. Druhý den ráno po páté hodině se již tisknou a odpoledně rozesílají do všech míst naší vlasti. Závodníci tak mají možnost ve velmi krátké době zavzpomínat na dřinu, ale i krásné chvíle strávené na trati mezi Stochovem a Krušovicemi. Kamarád a přítel všech běžců, nestárnoucí František Mironovský nám jednou řekl: "Prvně se mi stalo, že výsledková listina byla doma dřív než já".

Čtrnáct dnů po přespolním běhu se uskutečnil i osmý ročník dálkového pochodu Krušovický vejšlap a to za účasti 258 turistů.

 

Výsledková listina 8. ročníku

 

V devátém ročníku z pořadatelů dřevorubci

 

Kruté mrazy v měsících lednu a únoru 1989 naznačovaly, že letošní zima se jen tak lehce své vády nevzdá. Začátkem března promrzlá země povolovala a slabé sluníčko jí nestačilo vysoušet. Všude bylo mnoho bláta, v lesích se držela voda až do poloviny dubna. Opět začínají starosti. Největší překvapení nás čekalo v úseku za karlovarskou silnicí, kde zaměstnanci lesního závodu v posledním týdnu před naší akcí začali provádět kácení lesního porostu. Nezbývalo nic jiného, než si v zaměstnání zajistit dovolenou a společně s několika kamarády se s pilou a sekerkou vydat odklízet větve stromů. V některých místech bylo nutné odvalit i přes sebe naházené klády, cestu zprůchodnit a znovu celou označit. Podobně tomu bylo i na Louštíně a zčásti i v lesním úseku u Krušovic. Některé těžké kmeny bylo nutné ponechat na místě a jen prosekat větve aby se závodníci dostali na druhou stranu. Po těchto doslova dřevařských lesních pracích nám nebylo vůbec do smíchu, ale přesto si vzpomínám na jednu malou legrácku. V místech, kde závodníci museli položené klády přeskočit nebo přelézt, jsem latexem napsal HOP. Sám jsem se tohoto ročníku zúčastnil a při doběhnutí k onomu místu s nápisem HOP, mě popadl hrozný vztek. Byl jsem totiž jedním z těch závodníků, kteří se jen těžce dostávali na druhou stranu ... což potom jen lehce hop.

Tato zatím největší nepřízeň počasí z dosud pořádaných ročníků, kdy teplota se pohybovala od ranních 2oC do 4oC při ukončení závodu, se neodrazila na účasti. Přihlášených 104 závodníků bylo překvapením, ale rozbahněná trať byla nepřítelem i pro reprezentanty a tak zkušené závodníky jako je Jirka Klesnil. Jeho dosažený čas 1:12:43 hod. se v těchto podmínkách dá srovnat s traťovým rekordem. Stejně jako v minulém ročníku doběhl opět druhý Hartman, třetí se umístil Kocourek. Prvé místo v kategorii mužů do 49 let již po tři roky patří suveréně Jiřímu Machulkovi z Berouna. Druhé místo obsadil Vojtěch Váňa z Chomutova a třetí Otta Pavel z Tušimic. Na stupních vítězů v kategorii muži do 59 let stanuli Václav Mikoláš, Václav Černý a Vilda Šubrt. V kategorii mužů nad 60 let stanuli na stupních vítězů Ing. Karel Matzner, Alexandr Fretzer a Fanda Špergl. Když v loňském ročníku přebírala Miroslava Pláničková cenu za první místo v kategorii žen, prohlásila, že se jí zde moc líbilo a za rok určitě nashledanou. Dané slovo dodržela. Přijela a zvítězila časem 1:30:10 hod. a ještě překonala traťový rekord. Druhá skončila Alena Nedvědová a třetí pak Jaroslava Holá.

Začátkem května za krásného slunného počasí se 301 turistů vydalo na dálkový pochod do Krušovic. Krušovický vejšlap stále táhne.

 

Výsledková listina 9. ročníku

 

Neděle 29. dubna 1990 - jubilejní desátý ročník

 

Utíká to utíká. Ani se to nezdá a už je tu desátý ročník. Kdo by si byl pomyslel, že z akce, která byla jen jakousi sportovní tečkou za oslavami 400 let trvání pivovaru, se stane závod, který se tak moc zapsal do srdcí mnoha sportovců různého věku, ale i závod organizátorů a pořadatelů, protože ještě než vyběhne první závodník na trať je třeba zařídit mnoho důležitých věcí k zdárnému zajištění celé náročné akce.

Na tento jubilejní desátý ročník jsme se zvláště soustředili. Pro každého závodníka byla připravena malá brožurka, vydaná u příležitosti konání desátého ročníku, upomínkové pamětní listy a samozřejmě malé občerstvení. Zvláštní cenu obdrželo pět závodníků, účastníků všech ročníků. Desátý ročník byl ale také posledním ročníkem pořádaným ve spolupráci se sportovní komisí dolu Nosek v Tuchlovicích. Jedním z důvodů byla i moje déletrvající nemoc a později následující odchod do důchodu, druhý ten, že sportovní komise dolu Nosek se zaměřila hlavně na své podnikové akce a Krušovický soudek se pro ně stal jaksi neefektivní.

Jubilejnímu ročníku přálo i počasí. Ráno bylo sice ještě chladno a později se oteplilo a na sluníčku vyšplhal teploměr na 11oC, což je ideální počasí pro běžce. Na start závodu přišlo 83 závodníků, což není málo, ale protože od roku 1986 byla účast vždy větší jak sto závodníků, snad malé zklamání.

Na desátý ročník se dobře připravil i Jirka Klesnil a stejně jako v osmém a devátém ročníku stanul opět na stupni nejvyšším. Jeho čas 1:11:46 hod. mu však na překonání traťového rekordu opět nestačil. Zdeněk Zámiš skončil v této kategorii časem 1:18:38 hod. na druhém místě, ale jeho čas stačil až na šesté místo v celkovém pořadí. 1:20:04 hod. stačilo Tomáši Jankovskému na třetí místo v kategorii do 39 let. Vladimír Kocourek obsadil v devátém ročníku třetí místo v kategorii do 39 let. V desátém ročníku přešel do kategorie 40 - 49 let a zvítězil časem 1:14:10 hod. Druhý se umístil Jiří Machulka a třetí František Kudláček. V kategorii mužů do 59 let byl první Láďa Tlustý časem 1:24:13 hod., druhý Vilda Šubrt a třetí Václav Kolář. Pouze dva běžci, Miloš Kučera a Vladimír Fiřt startovali v kategorii mužů nad 60 let a v tomto pořadí stanuli i na stupních vítězů. Stejně jako Jirka Klesnil i Miroslava Pláničková vyhrála v letech 1988, 1989 a zvítězila i v letošním roce. Druhá se umístila Věra Pospíšilová a třetí Jarka Holá.

302 turistů - to byla účast na desátém ročníku Krušovického vejšlapu, který se uskutečnil za velmi teplého a slunečného počasí.

 

Výsledková listina 10. ročníku

 

Jedenáctý ročník a jak dál

 

Velké politické změny, které nastaly v republice se citelně dotkly i tělovýchovy. Nikdo nevěděl kolik financí bude ČSTV poskytovat na činnost tělovýchovných jednot a jak tyto peníze budou dále v tělovýchovných jednotách rozdělovány. Bylo nutné hledat nové východisko. Všem nám bylo jasné, že z finanční dotace od ČSTV Baníku Stochov pro turistiku moc nezbude. Opustili jsme proto TJ Baník Stochov a založili novou samostatnou jednotu pod názvem TJ KLUB ČESKÝCH TURISTŮ STOCHOV. Dalším oddílem, který se s Baníkem Stochov rozloučil byli horolezci a požádali nás o přijetí do naší nově založené jednoty. Tato velmi dobrá parta lidí nám svou činností zajistila finanční zabezpečení a tak naše turistická činnost mohla nadále v klidu pokračovat. Po jednání v Krušovickém pivovaru už bylo jasné, že pořádání dalších ročníků přespolního běhu O krušovický soudek není ohroženo. Proto jsme opět s chutí tiskli a rozesílali propozice a všem oznamovali, že jedenáctý ročník populárního přespolního běhu se uskuteční v neděli 28. dubna 1991 tak, jak byl naplánován a připraven.

Do stochovské sokolovny se k prezentaci dotavilo 79 závodníků a všichni také proběhli cílem v Krušovicích. Nejrychlejší z nich byl Pavel Simbártl z Karlových Varů, který

dosáhl času 1:10:09 hod. Jen o 37 sec. za vítězem doběhl Quido Hartman z Poldi Kladno a o dalších 15 sec. za ním Miroslav Plata z TSK Praha. V kategorii mužů do 49 let zvítězil, /stejně jako v letech 1987, 1988, 1989 a v roce 1990 druhý/, Jiří Machulka. František Kudláček skončil druhý a třetí místo obsadil Ing. Jan Perich. V pořadí Josef Hlusička, Rudolf Kadeřábek a Václav Kolář proběhli cílem a obsadili prvá tři místa v kategorii mužů do 59 let. Dva závodníci, Karel Matzner a Miloš Kučera, zastupovali kategorii mužů 60 let a více, a takto stanuli i na stupních vítězů. V kategorii žen zvítězila Věra Pospíšilová, druhá skončila Alena Nedvědová a třetí příčku obsadila Jana Požgayová. Jako vždy si vítěz jedenáctého ročníku odvezl putovní cenu Krušovický soudek. V tomto ročníku naposledy obdrželi závodníci na prvních až třetích místech ve všech kategoriích věcné ceny.

Dálkový pochod Krušovický vejšlap se stal do tohoto ročníku samostatnou akcí KČT Stochov a zúčastnilo se ho celkem 264 turistů.

 

Výsledková listina 11. ročníku

 

Dvanáctý ročník s nejmenší účastí od roku 1982

 

Přesto, že je krásné nedělní ráno, svítí sluníčko a teplota dosahuje 8°C, nálada se pohybuje na bodě mrazu. Na pořadatelích je vidět určitá nespokojenost a nervozita. Zklamáni jsou i ti nejvěrnější závodníci, skalní fandové tohoto závodu. Nikdo nemůže pochopit, proč tuto poslední dubnovou neděli 26. dubna 1992, našlo tak málo běžců cestu na Stochov. Pouhých 49 závodníků se postavilo na startovní čáře u památného dubu a cílem v Krušovicích proběhli jako první "poldováci" Jirka Klesnil, Josef Poduška a Quido Hartman. Fanda Král obsadil první místo v kategorii mužů do 49 let, druhý byl Ladislav Bubeník a třetí pak Václav Chabr. Kategorie mužů do 59 let zaznamenala toto pořadí: Josef Hlusička, druhý Ruda Stübiger a třetí Václav Kolář. Jen dva muži startovali v kategorii mužů nad 60 let. Alexandr Fretzer vyhrál a druhý skončil Miloš Kučera. Dvanáctého ročníku se zúčastnily i tři ženy a doběhly v pořadí Ivana Vidimová, Alena Nedvědová a Jana Požgayová.

Pivovar Krušovice je stále naším hlavním sponzorem a garantem této sportovní akce. Naší snahou je získat i další sponzory a zajistit tak ještě lepší podmínky jak pro závodníky, tak pro akci samou. Na tomto ročníku se, kromě již zmíněného pivovaru Krušovice, podíleli sponzoři řezbář a dýmkář Jirsa z Nového Strašecí, KDM a.s. Praha, Vodoeko Hůla, zednické práce Pergl, demolice a pomocné práce Krejčí, elektromontáže M.Beran, Městský úřad Stochov a administrativa K.Beran, všichni ze Stochova.

Po skončení závodu zbylo dost času na hledání příčin, které se podílely na tak malé účasti. Vyptáváme se některých závodníků a mimo jiné se například dozvídáme, že po loňském závodě se několik běžců vyslovilo kriticky k některým úsekům na trati přespolního běhu (mokro, špatný terén), a netajili se tím, že jejich účast byla zde tou poslední. Někteří "také sportovci" prý zase na různých akcích svatosvatě a věrohodně tvrdili, že přespolní běh O Krušovický soudek se z finančních důvodů již neuskuteční atd. Co k tomu ještě říci a jak se zachovat?

Jen ten, kdo podobné akce pořádá ví, že připravit a uskutečnit sportovní akce různého druhu, není lehkou záležitostí, Je to poctivá dřina, organizační předvídavost a neunavující zájem o co nejlepší přípravu celé akce. Ne vždy se to podaří tak, jak si to člověk naplánuje. Jednou zasáhne nepřízeň počasí, podruhé stačí pár neuvážených slov některých závodníků, aby se do hlavy vloudila myšlenka, zda to má vůbec cenu pokračovat. V jedné takovéto kritické chvilce jsem se svěřil dopisem kamarádovi a velkému propagátorovy běhu mimo dráhu Ivo Domanskému a poprosil ho o radu. Z jeho odpovědi jsem vybral pár vět: "Můj názor je, že jste opět pro kvalitní úroveň krušovického soudku udělali vše, co bylo ve vašich silách, především ty osobně. Je jasné, že za současného stavu (mokrý a rozbahněný terén), v úseku za karlovarskou silnicí a na Louštínském hřebenu se nedají dosahovat ty nejlepší časy. To místo na patnáctém kilometru, kde se utvořila bažinka bude za rok vypadat úplně jinak. ... Z těchto důvodů skutečně vycházím a nikoliv z toho co řekne několik běžců, kteří sami nikdy nic neorganizovali a organizovat nechtěli, v afektu několik minut po doběhnutí. Vzpomeň si, co se dělo v prvních ročnících, když se na Krušovickém soudku sem tak "kufrovalo". To taky křičeli, že je na Stochově už nikdo neuvidí. A za rok buď přišli znovu a nebo i nepřišli, ale byla to jejich věc, ale závod žil bez nich klidně dál. Pokud je jeden rok menší účast, tak příště to bude určitě lepší. Těch 50 až 60 závodníků vždy přijde a za ty lze prakticky ručit, protože většina z nás je naštěstí rozumných a vidí si s odpuštěním do huby a tato účast nebude nikdy na újmu závodu. ... Takže nám ještě pár let (alespoň do toho dvacátého ročníku), vydrž mezi živými a o pověst "soudku" se není třeba obávat."

Tolik Ivo Domanský. A co k tomu ještě říci? Snad jen díky za povzbuzující slova, vše zapomenuto a jedeme dál.

 

Výsledková listina 12. ročníku

 

Jiří Čivrný v novém traťovém rekordu

 

Loňský ročník a jeho slabá účast mě přinutila k tomu, že jsem navštívil několik sportovních akcí a snažil se zjistit jaké problémy mají jinde a hlavně jak je řeší. Rozmlouval jsem s organizátory a závodníky, svěřil se jim se starostmi, které nás v současné době provázejí. Převážná část přislíbila, že budou přespolní běh O krušovický soudek Všude propagovat a hlavně vyvracet fámu o zániku tohoto závodu. Účast v dalších ročnících bude pro ně v rámci možností samozřejmostí. Po zvážení všech okolností jsem došel k názoru, že problému se zajištěním podobných akcí je v současné době víc než dost. Je třeba ještě více než dříve se zaměřit na propagaci závodu, včas vydat propozice a rozdávat je na jiných podobných závodech a akcích. Získávat nové závodníky a ty věrné - skalní - požádat o pomoc při propagaci tohoto stále oblíbeného přespolního běhu.

Nedělní ráno 25. dubna 1993 je očekáváno s trochou nejistoty. Povedlo se přesvědčit závodníky a přijdou? Nebo stále nedůvěřují a raději ještě tento ročník vynechají. Kolem půl deváté už je jasné, že účast bude opět velmi dobrá. Z tváří všech přítomných vyzařuje opět radost a veselá nálada a není to pouze sluníčkem, které od časného rána jasné svítí. Opět se zde potkává mnoho kamarádů, přátelsky si potřásají rukou a navzájem si přejí mnoho úspěchů v tomto třináctém ročníku. Postupně odcházejí k památnému dubu, kde je očekávají skupiny diváků, rodinných příslušníků a nejvěrnějších přátel. Jsou zde také zástupci sponzorů, podílejících se na kvalitním zabezpečení přespolního běhu. Přesně v 9:30 hod. výstřelem ze startovní pistole posílá Koloman David na dvacet kilometrů dlouhou trasu do Krušovic 84 závodníků. Je mezi nimi i reprezentant České republiky Jiří Čivrný z AC Slovan Liberec a všeobecně se očekává jeho vítězství. Zprávy z tratě dokonce hovořily o možnosti utvoření nového traťového rekordu. Je deset hodin třicet minut. Teplota dosahuje neuvěřitelných 24oC a rozhodčí každým okamžikem očekávají vítěze závodu. Neuvěřitelně lehce, zcela osamocen probíhá cílem Jiří Čivrný a časem 1:07:02 hod. vymazal osm let starý traťový rekord Jana Veselého z RH Praha. Dlouhé 2 minuty 52 sekund čekali rozhodčí na Jirku Klesnila, druhého v pořadí, ale vítěze kategorie mužů do 39 let. Pro druhé místo v kategorii si doběhl závodník Maratonu Karlovy Vary Zdeněk Lidický, třetí skončil Lubor Lejske z TJ Roztoky. Nový traťový rekord je o to hodnotnější, že ho utvořil závodník v kategorii mužů do 49 let. Reprezentant Jirka Čivrný pozvedl opět laťku hodně vysoko a jeho dosažený čas je skutečně ozdobou tohoto přespolního běhu. Druhé místo v této kategorii obsadil František Houska z TJ Start Karlovy Vary a třetí František Kudláček z VT Chomutov. Z devatenácti závodníků v kategorii mužů do 59 let byli nejlepší Jiří Wágner z Konstruktivy Praha, Ladislav Dlabač z AVC Praha a Rudolf Kadeřábek ze Sokola Kobylisy. Závodník TJ VS Praha Karel Matzner zvítězil v kategorii mužů nad 60 let. Tento čtyřiašedesátiletý závodník dosáhl času 1:33:24 hodin a v poli 84 účastníků závodu obsadil 49 místo. To je skutečně obdivuhodný výkon. Druhé místo na stupních vítězů obsadil o tři roky starší Ivan Pacner z TJ Praha, třetí příčku obsadil Vladimír Fiřt z AVC Praha. V kategorii žen obsadila první místo Alice Procházková z Kovo Kladno, z TJ Olymp Praha obsadily další dvě příčky Havlová Jana a Petrásková Markéta. Třináctý ročník přespolního běhu O krušovický soudek svou účastí potvrdil, že o jeho existenci se skutečně není třeba obávat. Zásluhu na tom mají i sponzoři a to především hlavní sponzor pivovar Krušovice, dále pak Městský úřad Stochov, elektromontáže M.Beran, zedník Houdek, demolice Krejčí, dýmkař Jirsa, malíři a lakýrníci Kedroň a Tůma, zedník Pergl, sklenář Zajíc, administrativa K.Beran, PSP Čížek a obchodník Šmejkal.

 

Výsledková listina 13. ročníku

 

Neděle 24. dubna 1994 patřila Ivaně Klosové z AC Poldi Kladno

 

Nahlédneme-li do výsledkových listin přespolního běhu O krušovický soudek, zjistíme, že některá jména závodníků se zde objevují skoro pravidelně. Mění se jen jejich kategorie a to z pochopitelných důvodů, všichni stárneme. Svědčí to o jejich velkém zájmu o tento závod a pokud se skutečně nemohou dostavit, mají k tomu opravdu velmi vážné důvody. Stává se, že přijde dopis nebo pohled a v něm pár slov: "Ahoj Václave, velmi mě to mrzí, ale letošního ročníku se nemohu ze zdravotních důvodů zúčastnit. Pozdravuj kamarády, budu na vás myslet. Pokud to bude možné, pošli výsledkovou listinu." Ano, i když se nemohou zúčastnit, mají zájem o to, jak vše dopadlo. Sledují tu svou kategorii a kalkulují, jak by se asi umístili. Jistě je mrzí, že přišli i o tu atmosféru před závodem, kdy hlavně ti dříve narození nahlíží do prezenčních listin a proto, že se velmi dobře znají, zvažují jejich možné umístění. Navzájem se povzbuzují a sportovně hecují. Je tomu tak při všech závodech a jinak tomu nebylo ani při tomto čtrnáctém ročníku, kdy bylo na startu 89 závodníků, z toho čtyři ženy. Nejlepší z nich byla Ivana Klosová, která doběhla do Krušovic v novém traťovém rekordu za 1:28::16 hodin. Putovní cenu Krušovický soudek si však odvezl Fikes Metod z AC Praha, druhý skončil Fux Stanislav z Maratonu Plzeň, třetí Plíhaj Jan z KRB Koberovy. V kategorii B mužů 40 - 49 let byl nejlepší Malý Jiří z AK Ústěk, dále pak Smitka Ladislav z KRB Koberovy a Kocourek Vladimír ze Sokola Záměchy. Prvá tři místa v kategorii mužů C 50 - 59 let obsadili Hlusička Josef, Dlabač Ladislav a Kadeřábek Rudolf. V nejstarší kategorii mužů D nad 60 let vystoupili na stupně vítězů Josef Šuran, Menšík Petr a Mikoláš Václav. Vedle vítězné Ivany Klosové se na druhé místo postavila Alice Procházková a třetí stupínek obsadila Markéta Petrásková. Na všechny se od časného rána usmívalo sluníčko. Před startem 18 a později 24oC.

 

Výsledková listina 14. ročníku

 

Start patnáctého ročníku za přítomnosti ředitele Královského pivovaru Krušovice a

starosty města Stochova

 

Každý, kdo projíždí Krušovicemi, nemůže přehlédnout, jak se mění a mohutně rozrůstá pivovar, jehož zlatý mok znají snad na celém světě. Poptávka donutila vedení podniku rozšířit závod, postavit nové haly a zmodernizovat výrobu. Na pivních etiketách se objevuje nový název - Královský pivovar Krušovice. Postupně přicházejí noví zaměstnanci. Někteří doplňují místa za ty, kteří odchází do důchodu na zasloužený odpočinek, ostatní zaujímají své posty v nových provozech. Dochází k velkým změnám, ale Krušovický soudek bude zachován. Potvrdil to sám ředitel Královského pivovaru Krušovice ing. Václav Kloub, který společně se starostou města Stochova ing. Jindřichem Syberou přišli v neděli 30. dubna 1995 k památnému dubu na Stochově, aby se zúčastnili startu patnáctého ročníku. V pěti kategoriích se ho zúčastnilo sedmdesát závodníků. Všichni doběhli do cíle, ale nejlepší z nich byl časem 1:08:20 hodin František Karlík z SKP Most. O pouhých 37 sekund za ním doběhl Stanislav Fux z Loko Beroun. Třetí skončil Karel Lisý ze stejného oddílu jako vítěz závodu. Prvá tři místa v kategorii mužů 40 - 49 let obsadili Miloš Smrčka z Tourist Říčany, Vladimír Kocourek ze Sokola Záměchy a Jaroslav Gregor z Ligy 100 Praha. Vítězem v kategorii mužů 50 - 59 let se stal závodník Ligy 100 Praha Josef Hlusička, druhý skončil Ladislav Dlabač z AVC Praha. Třetí pak František Král z Maratonu Kladno. Na stupních vítězů v kategorii mužů 60 let a více stanuli Václav Mikoláš z KČT Žatec, Petr Menšík z Vitany Byšice a Vladimír Masl z AVC Praha. Alice Procházková z Maratonu Kladno, Jiřina Preislerová ze Sparty Praha 4 a Ivana Klosová z AC Poldi Kladno - to jsou tři nejlepší závodnice v kategorii žen.

Někdy se stává, že pořadatelů je o něco méně než by bylo třeba a pak ti ostatní musí plnit i více úkolů. Tohoto malého nedostatku si všiml starosta Stochova ing. Sybera, opustil cílovou pásku, kde sledoval dobíhající závodníky a přesunul se do místnosti určené pro rozhodčí a pomáhal při vyplňování Pamětních listů. I díky jemu se vše stihlo a vyhlášení výsledků proběhlo v časovém limitu. Představitelé Královského pivovaru Krušovice, Klubu českých turistů Stochov a města Stochova předali patnácti závodníkům, kteří ve svých kategoriích obsadili prvá tři místa finanční odměny v celkové částce 13.000 korun. Vítěz si kromě putovní ceny odvezl ještě navíc 500 korun a všichni zúčastnění již zmíněné Pamětní listy.

 

Výsledková listina 15. ročníku

 

Šestnáctý ročník očima jednoho z běžců

 

Snad ani jeden z organizátorů běžeckých závodů nezapře radost nad obdrženými řádky od účastníků sportovních akcí. Některé potěší, jiné poučí nebo přinutí k zamyšlení. Jeden takový dopis poslal i Pavel Kratina, zvaný Hop. Popisuje atmosféru před závodem, během závodu a po jeho skončení. Tak tady je.

Je neděle 28. dubna 1996. Hodiny ukazují osm hodin a šestnáct minut. Spěcháme na vlak, který již vjíždí do zastávky. Pohoda, do pravidelného odjezdu chybí jedna minuta. Nastupujeme do vlaku. A už je to tady. Kamarádi i soupeři. Pavel, Hop, pan Fanta, Martina, reprezentant České republiky Jirka Klesnil a ve vlaku už jsou i další běžci z Prahy, Kladna, ale i odjinud. Baví se o všeličem, ale téma hovoru se snáší k nastávajícím hodinám. Je to pokaždé stejné a přece vždy nové a neopakovatelné. Železniční zastávka Stochov. Běžci přestupují z vlaku na závodnický autobus. Za chvíli vystupují u stochovské sokolovny. Zde probíhá prezentace. Netrvá to dlouho a s čísly se znakem Královského pivovaru Krušovice se přemisťují na start. Ještě poslední pokyny Vaška Čížka k trati, jejímu stavu a značení a jde se na to. Z retrospektivy se vracíme o přítomnosti. Po nepříjemném stoupání do Nového Strašecí jde naše trojka stále pohromadě. Po silnici je táhne Pavel s Hopem, v terénu tuto funkci přebírá jejich vytáhlý spoluběžec. Hop zkouší nástupy, povzbuzován i na obrubníku sedícími divačkami, ale Pavel je zkušeně zachytává. Nechce zopakovat loňskou chybu, kdy si nechal Hopa utéct už před Strašecím, stále ho viděl, doháněl, ale nedohnal. "To se letos nesmí opakovat," říká si v duchu. Hop vidí, že na rozhodující nástup je ještě brzo. Všichni tři mají ještě dost sil. Vzájemnou spolupráci mohou jen získat. Občerstvovací stanice poblíž Bucku. Hop už poněkud zaostává, ale stále se zuby nehty drží svých soupeřů. Všichni si berou čaj. Přeběh přes cestu. Trať se klikatí po pasece mezi borovicemi. Tempo se poněkud zpomaluje. "Mám jít do vedení?" ptá se sám sebe Hop. Nakonec zůstává třetí. Ještě pár metrů sbírá síly. Teď! Cesta se na okamžik poněkud rozšířila a Hop vyráží. Běží se jednu hodinu a půl minuty. Hop vyráží honit projíždějícího cyklistu. Dech připomíná nosorožce v extázi. Probíhá louží a rochništěm divočáků. Mokré maratonky zapáchají od prasečích výkalů, ale získal na Pavla další dva metry. Boty se vyperou v příští louži. Čeká obávaný Louštín a pak už jen dlouhá cesta lesem. Do cíle zbývá posledních pět kilometrů a za chvíli jen dva. Hop na Louštíně trochu ztvrdl a Pavel ho stále dohání. Z kopce se odhodlává k rozhodujícímu nástupu. Jeho výhodou je, že sebejistý Hop o něm neví. Pavel se rozbíhá, ale vzápětí padá. Rozedřená dlaň a časová ztráta. Je rozhodnuto. Do cíle dobíhá Hop v čase 1:21:31 hodin a Pavel chvíli po něm. Pak i Marek a pan Fanta, objevuje se i Keďul. A co Martina? Po druhém pivu se Hop odhodlává jít jí naproti. Marek vyráží s ním. Nejdou dlouho. Uprostřed Krušovic, tak 500 metrů před cílem se Martina najednou objevuje. A běží, pomalu, lehce, ale běží! Za chvíli je v cíli. V čase dvě hodiny a osmnáct minut. Ale ve třinácti letech! Hospoda pro zaměstnance pivovaru v Krušovicích plná rozjařených běžců. Malby Mikoláše Alše na stěnách. Hopovo rekordní páté pivo, vše zdarma. Martina pije první čaj. A je tu vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií říká Vašek Čížek: "Ještě bych prosil Martinu Soukupovou. Přátelé, tato dívka se nedopatřením zaprezentovala a uběhla trať našeho závodu ve třinácti letech!" Potlesk pro Martinu je silnější než pro celkového vítěze. I klobouk běžce Ahasvera z povídky Ztracený běžec jest hluboko smeknut. Lipové stromořadí a na cestě Hop a Pavel domlouvají s panem Fantou Přeběh republiky. Je krásná vlahá poslední dubnová neděle. Pavel, Hop a Martina pak nasedají do Soukupovic a šerem svítí brady mastné od buřtů, které jim i Markovi Martina za svou výhru koupila. Byl by to krásný film. Ten se ale nedá natočit. To se prostě musí zažít. kdo to letos prošvihnul, může to zkusit napřesrok. Ale už nikdy to nebude takové jako letos. Třeba to bude ještě lepší.

Co k tomu ještě dodat? Snad jen, že celková účast byla 89 závodníků. Držitelem Krušovického soudku se stal Petr Bukovjan z Jiskry Otrokovice, druhý se umístil Karel Lisý z Mostu a třetí Pavel Stanovský z Královských Vinohrad. Reprezentant České republiky a držitel traťového rekordu Jirka Čivrný z Liberce zvítězil v kategorii 40 – 49 let a časem 1:09:03 hodin obsadil třetí místo v celkovém pořadí. Druhé místo obsadil Aleš Másílko z Nymburku, třetí Ladislav Smitka z KRB Koberovy. V kategorii 50 – 59 let běželo celkem 21 závodníků a nejlepší z nich byli Josef Hlusička, Josef Podmolík a Jan Merunka. Emil Jelšina, Vilda Šubrt a Václav Mikoláš obsadili prvá tři místa v kategorii těch dříve narozených - nad 60 let. Žen se zúčastnilo jen pět a nejlepší z nich byla Karla Mališová. Ivana Klosová skončila druhá a třetí místo obsadila Ivana Kabourková.

 

Výsledková listina 16. ročníku

 

Sedmnáctý ročník opět s mezinárodní účastí

 

Neuvěřitelných 99 závodníků se sešlo na startu tohoto ročníku a mezi nimi byli i dva zahraniční účastníci, Švéd a Francouz. Na všechny čekala těžká a velmi náročná trať. Od časného rána je šero a vlhko. Před závodem se obloha ještě více zamračila a vše nasvědčovalo tomu, že déšť na sebe nenechá dlouho čekat. Teploměr však ukazuje ideálních 8oC. Všichni závodníci se vydali na trať a pořadatelé se přesouvají do Krušovic. Projíždíme Řevničovem a už je jasné, že déšť tento ročník nenaruší. V Krušovicích se na nás dokonce chvílemi usmálo sluníčko a teplota se vyhoupla na 15°C. Vše je připraveno a tak očekáváme prvé závodníky. Jen těžko tipujeme vítěze a ani zprávy z trati nám nehlásí žádného favorita. Běží se ve skupinách a tak o tom, kdo první proběhne cílovou páskou se rozhodně těsně před Krušovicemi. Diváci sledují předposlední zatáčku (asi 350 metrů před cílem) a oznamují, že právě se objevil závodník se startovním číslem 151. Krušovický soudek si do Jablonce nad Nisou odveze Milan Krajč, který v závěru získal 90 sekund na druhého Františka Karlíka z Mostu. Standa Fux z Berouna skončil na místě třetím. Jména Smitka Ladislav, Kocourek Vladimír a Kovárník Stanislav patří těm nejlepším v kategorii 40 - 49 let. První v kategorii 50 - 59 let doběhl Milan Kříž z Prahy a časem 1:20:29 hodin obsadil v celkovém pořadí krásné patnácté místo. Ivo Řezáč z Litvínova byl druhý a třetí místo pro sebe získal Jan Merunka z Lán. Známá jména objevují se často na stupních vítězů tohoto přespolního běhu v kategorii muži 60 let a starší, nedoznala velkých změn ani letos. Václav Mikoláš ze Žatce skončil v loňském ročníku na třetím místě a letos se zlepšil o 13 sekund a tuto kategorii vyhrál. Druhé místo obsadil Petr Menšík a třetí Vilda Šubrt.

S radostí konstatujeme, že dřívější problémy se zajištěním bezpečnosti závodníků při přebíhání karlovarské silnice jsou vyřešeny k plné spokojenosti. Česká policie z Nového Strašecí pravidelně v časovém předstihu přijíždí na toto kritické místo a reguluje provoz na silnici dle potřeby pořadatelů a hlavně bezpečí závodníků. Stává se, že řidiči jsou dost neukáznění a snaží se předjíždět zastavující auta. Při takovéto nerozvážnosti byl málem sražen jeden z příslušníků policie. Jistě si každý dovede představit, jak velký balvan spadne ze srdce pořadatelům, když cílem proběhne poslední závodník.

 

Výsledková listina 17. ročníku

 

Osmnáctý ročník bez traťového rekordu ale za krásného počasí

 

Je neděle 26. dubna 1998. Od časného rána je krásné slunečné počasí a stochovská sokolovna čeká opět po roce na prvé závodníky. Autobus přijíždějící od vlaku je poněkud prázdnější. Dalo se to očekávat. Na startu budou chybět závodníci Maratonu Kladno, kteří předem omluvili svojí neúčast. Uspořádali zájezd do Paříže, kde se zúčastní tradičního maratónského běhu. Držíme jim palce a věříme v jejich dobrou reprezentaci.

Jednaosmdesát závodníků převzalo prvně nová silonová čísla, která nám nechal zhotovit Královský pivovar Krušovice. Všichni odchází k památnému dubu, kde jsou již očekávány diváky a rodinnými příslušníky. Převážná část jich těsně před startem závodu odchází do zatáčky u kostela. Zde mají možnost sledovat běžce déle a ztrácejí se jim až před křižovatkou u Mírového náměstí. Mají před sebou dlouhých dvacet kilometrů. do cíle v Krušovicích jich doběhlo pouze 77, čtyři závod nedokončili. Velmi pěkné počasí a teplota od ranních 14oC do 14oC při dobíhání závodníků do cíle, ale také špatné odhadnutí sil bylo příčinou jejich neúspěchu. Pro putovní cenu, krušovický soudek s obsahem 30 l piva, si doběhl Metod Fikes z Kabla Kladno. Lubor Lejske z AC Rumburk byl druhý a třetí stanul na stupních vítězů Karel Lisý z Mostu. Stanislav Fux z Lokomotivy Beroun se v letošním roce přesunul do kategorie 40 - 49 let a hned zvítězil. Druhý skončil Ondřej Gondáš z Nitry a jeho zásluhou se stal osmnáctý ročník mezinárodním. Závodník AC Česká Lípa Oldřich Slaměný obsadil třetí místo. V pořadí Kolář Václav, Rudolf Kadeřábek a Josef Malina proběhli cílem závodníci kategorie 50 - 59 let. Čtrnáctý v celkovém pořadí a první místo v kategorii těch dříve narozených - muži nad 60 let obsadili nestárnoucí Josef Hlusička z Prahy. Jeho dosažený čas 1:27:59 hodin dokazuje, že i ve věku šedesáti let může být člověk mladý. To samé platí i o druhém Václavu Mikolášovi a třetím Vildovi Šubrtovi. Deset žen se přišlo poprat s trasou letošního přespolního běhu a nejlepší z nich byla Petra Havlová z Prahy. Ivana Klosová z AC Kladno byla druhá, třetí pak skončila Ivana Kabourková z Počerad.

Místnost po rozhodčích již zeje prázdnotou. Ve vedlejší místnosti se ještě stále hodnotí a dopíjí poslední pivo. Někteří závodníci se přicházejí rozloučit s pořadateli. Děkují za uspořádanou akci a ti co zde byli prvně slibují, že určitě ne naposledy. V autobusu vracejícím se na Stochov si prohlížím věci, zda jsem na něco nezapomněl. V krabici, kde jsou uložena startovací čísla nacházím několik nepotřebných papírů. Prohlížím je a pomalu odhazuji do odpadového koše. Jeden si ponechávám. Jsou to propozice právě skončeného přespolního běhu a na druhé straně nacházím pár řádků, psané některým z účastníků přespolního běhu a tak si je pomalu čtu:

Krušovický soudek a v něm dobré pivo,

putovní cena pro ty co maj v těle živo.

Běžel jsem dost rychle, aspoň si to myslím,

o tobě Krušovický soudku stále jen přemýšlím.

 

Výsledková listina 18. ročníku

 

Poslední ročník s jedničkou na začátku letopočtu s dvěma dosaženými rekordy

 

S blížícím se koncem roku 1998 začíná příprava na poslední ročník Krušovického soudku v tomto tisíciletí. Nejprve je třeba zajistit sponzory, protože celková finanční částka je základem k uspořádání této velké sportovní akce a měřítkem k systému odměňování závodníků, kteří vystoupí na stupně vítězů v šesti prezentovaných kategoriích. Hlavním sponzorem je Královský pivovar Krušovice, první cesta tedy vede právě sem do Krušovic. V závodě došlo k personálním změnám a tak mám trochu obavy z jednání, které rozhodne o další naší spolupráci. Po krátkém pohovoru s paní Pitnerovou jsem opět klidnější. slíbila, že vše projedná s vedením Královského pivovaru a generálním ředitelem panem ing. Pavlem Gregoričem. Sama prý ale nevidí důvod, proč by se další ročník PB O Krušovický soudek neměl konat. V únoru 1999 dochází k podpisu smlouvy a je o starost méně. Účast na této akci přislíbilo opět i město Stochov a tak se můžeme v klidu soustředit pouze na přípravu trasy, organizační záležitosti a přát si aby počasí přispělo k zdárnému průběhu devatenáctého ročníku.

Je tu neděle 25. dubna 1999. Mezi rozcvičujícími se závodníky je opět mnoho známých tváří, kteří si tuto trať již několikráte zaběhli ale nechybí tu ani naši přední reprezentanti v čele s několikanásobným účastníkem mistrovství světa do vrchu a medailistou běhů na dráze Zdeňkem Dúbravčíkem z Baníku Stříbro. Ze stejného oddílu je tu také Zdeněk Dostál, dále Fanda Karlík a Karel Lisý z SKP Most, Jiří Hajzler z AHA Výškov Nike teamu, Krajč Milan z Jablonce a kladeňáci Ivoš a Jirka Klesnilové, Pepa Poduška a další závodníci stejných kvalit. Obavy že sobotní mělnický maratón naruší účast Krušovického soudku byla zbytečná.

Přesně v devět hodin třicet minut startér pan David, za přítomnosti starosty města Stochova pana ing. Sybery, výstřelem z pistole poslal do Krušovic 110 závodníků, což je nový účastnický rekord. V Novém Strašecí je na čele závodu asi desetičlenné skupiny Karel Lisý ale nechybí tu nikdo s kým se počítá na stupně vítězů. Stejná situace je i u Bucku, jen v popředí se drží tři závodníci - Hejzler, Karlík a Důbravčík.

Početná skupina diváků čeká v Krušovicích na prvního závodníka. Vše je připraveno i v samotném pivovaru. Pouhým okem registrujeme značnou účast zástupců vedení závodu a ostatních pracovníků. Nechybí tu ani malá výstavka z historie Krušovického soudku, kterou připravil pan Fencl, jeden ze zakladatelů a fandů této sportovní akce. Rozhodčí sledují pečlivě stopky a čkají na vítěze devatenáctého ročníku. Čtyřista metrů před cílem dochází k velkému boji tří závodníků o prvenství. Mohutným sprintem vyhrává Zdeněk Důbravčík, těsně před Jiřím Hajzlerem a třetím Fandou Karlíkem. Traťový rekord sice překonán nebyl ale kvalitu tohoto ročníku dosvědčuje fakt, že jedenáct závodníků zaběhlo tuto náročnou 20 km dlouhou trať pod 1:15:00 hodin, a to je skutečně velký úspěch. Jako pětatřicátá v celkovém pořadí proběhla cílem Petra Havlová z Olympu Praha a časem 1:24:35 utvořila nový traťový rekord žen.

Dochází k vyhlášení výsledků a k odměňování těch nejlepších. Ceny závodníkům předává generální ředitel Královského pivovaru pan ing. Pavel Gregorič, za přítomnosti jednoho ze zakladatelů tohoto přespolního běhu a bývalého ředitele pivovaru pana Máši na dále pana Fencla, paní Pitnerové, která měla na starosti celou přípravu a organizační zajištění v pivovaru, paní Beránková a mnoho dalších. Účast představitelů závodu na této akci dokazuje, že pivovar se nezajímá jen o výrobu dobrého pivního moku ale i o sport. To vše dává záruku, že o dvacátý ročník přespolního běhu O krušovický soudek je opět postaráno.

 

Výsledková listina 19. ročníku

 

Píše se rok 2000. Je neděle 30. dubna - start 20. ročníku PB.

 

Město Stochov vítá účastníky jubilejního dvacátého ročníku přespolního běhu O krušovický soudek. Od časného rána ulicemi města pobíhají rozcvičující se závodníci a v sokolovně, kde probíhá prezentace je neuvěřitelné množství lidí, které pořadatelé jen těžko zvládají. Loňská rekordní účast bude určitě překonána. V hloučcích postávajících závodníků sledujeme známé tváře. Jsou tu všichni vítězové jednotlivých ročníků Krušovického soudku v čele s držitelem traťového rekordu Jirkou Čivrným. Nechybí tu ani jedna z žen, které se zapsaly do listiny těch nejlepších v přespolním běhu. Startér svolává závodníky čeká na rozhodčí aby mohl být závod odstartován. směrem od sokolovny stále přibíhají další a další účastníci přespolního běhu. Je téměř jisté, že start bude muset být o několik minut posunut. Policie se snaží udržet velký počet diváků v dostatečné vzdálenosti aby nedošlo k narušení startu. Nervozita závodníků stoupá. Na startovní čáře dochází k boji o lepší místa, připomínající slavné Běchovice. Je přesně 9:35 hodin a je ...

Ano a je třeba přerušit krásný sen o přípravě a startu dvacátého ročníku. V době, když jsem dopisoval tyto řádky byl jeho start ještě v nedohlednu. Pravda a skutečnost o tom, jak jubilejní ročník doopravdy skončil, bude zapsána ve výsledkové listině. Přiložením této listiny bude dvacetiletá historie populárního přespolního běhu O krušovický soudek zcela kompletní. Škoda jen, že jej už určitě neodstartuje Koloman David, dlouholetý startér tohoto závodu, který, bohužel, už není mezi námi.

 

Závěr

 

Vzpomínky na začátky, problémy, starosti ale i radostné chvíle při organizování jednotlivých ročníků přespolního běhu jsou u konce. Málokterá výročí začínají a končí sportovních akcí a v případě Krušovic tomu tak bylo. Oslavy začaly dálkovým pochodem a končily přespolním během. V této době nikdo netušil a jakým zájem se pravidelně rok co rok poslední dubnovou neděli budou sjíždět do Stochova závodníci a závodnice různého věku, aby prověřili své schopnosti na trati dlouhé 20 km s cílem v Krušovicích. Přespolní běh O krušovický soudek se stal vyhledávaným a oblíbeným závodem. Dík za to patří všem, kteří se na jeho zrodu podíleli. Na prvém místě to byl tehdejší ředitel pivovaru Jaroslav Máša, dále pak Miroslav Tarant a Josef Fencl, kteří společně s paní Beránkovou od samého začátku v roce 1981 projednávali a zařizovali všechno potřebné, ing. Václav Kloub a v současné době paní Pitnerová a nový generální ředitel Královského pivovaru Krušovice ing. Pavel Gregorič a mnoho dalších nejmenovaných. Osobní dík za spolupráci při organizaci a zajištění Krušovického soudku patří Pavlu Pinkasovi, kamarádovi, který je vždy připraven řešit i ty nejsložitější úkoly a dalším stochovákům P. Pondělíčkovi, M. Krejčímu, L. Kralovičovi, M. Zýkové, A. Jirmanové, P. Šubrtové, K. Davidovi, S. Kuželovi, V. Klosovi a všem ostatním, kteří na požádání přijdou a spolupodílejí se na pořádané akci. Dík také MU Stochov a ostatním sponzorům podílejících se na kvalitě závodu, policii z Nového Strašecí a Stochova za zajištění bezpečnosti závodníků.

Věřím, že 30. dubna 2000 si budeme moci říci: DVACET ROČNÍKŮ PŘESPOLNÍHO BĚHU O KRUŠOVICKÝ SOUDEK JE ZA NÁMI - UDĚLÁME VŠE PRO DALŠÍ ROČNÍKY POŘÁDANÉ V NOVÉM TISÍCILETÍ.

 

Několik NEJ.. od roku 1981 do roku 1999

 

NEJlepší dosažený čas: 1:07:02 hodin - Jiří Čivrný, AC Slovan Liberec

NEJlepší dosažený čas v kategorii žen: 1:24:35 hodin - Petra Havlová, Olymp Praha

NEJvíce vítězství, muži: Jiří Klesnil, AC Poldi Kladno - 4 (1988, 1989, 1990, 1992)

NEJvíce vítězství, ženy: Miroslava Pláničková, Slovan M. Lázně 3 (1988, 1989, 1990)

NEJmenší počet startujících: 24 (1981)

NEJvětší počet startujících: 110 (1999)

NEJvíce účastí: 18 - Vilém Šubrt, Nové Strašecí

NEJstarší účastník: 75 let - František Mironovský, Dukla Praha (1988), Alois Chládek,

Dukla Praha (1989)

NEJstarší účastnice: 52 let - Miroslava Ročňáková, Brandýs nad Labem (1977)

 

Zpracoval a do tisku připravil: Městský úřad Stochov

Foto: archiv

Kreslené doplňky: Josef Vejvoda

Vytiskl: Královský pivovar Krušovice

Vydal: duben 2000

 

Václav Čížek, Stochov

 

Takhle končila brožura v roce 2000, kdy se běžel 20. ročník závodu. Snem. Uběhlo pět let a můžeme si tedy povědět, jak to bylo doopravdy.

 

 

Jubilejní 20. ročník (2000)

 

 

 Dlouho očekávaný jubilejní 20. ročník se již v přípravě vyznačoval především snahou, aby bylo vše dokonale připraveno a v naprostém pořádku a právě proto byly přípravy provázeny i jistou dávkou nervozity. Připravovala se brožurka o dvacetileté historii přespolního běhu a stále nebylo jasné, kdo ji vytiskne a zda se jí vůbec podaří vydat. Díky městskému úřadu ve Stochově a především královskému pivovaru Krušovice se nakonec vše v dobré obrátilo.

 Jestliže nám každý rok příroda připravovala kruté chvilky při přípravě trati, letošní byl naprosto výjimečný. Krásné skutečně letní počasí posledních dnů vysušilo všechny bažiny a mokré úseky a trať v tomto stavu slibovala překonání traťových rekordů. Ale paradoxně právě toto počasí způsobilo, že rekordy prozatím odolaly. Všichni závodníci museli při vysokých teplotách vydat maximum sil a tak každý po proběhnutí cílem odcházel na slavnostně vyzdobené a upravené nádvoří a pod roztaženými slunečníky doplňoval pěnivým mokem vydané kalorie. Královský pivovar Krušovice se zachoval opět velkoryse, což potvrdili všichni přítomní. Převážná část závodníků, jejich doprovodu i organizátorů využila nabídky k prohlídce pivovaru. Závěrem došlo na vyhodnocení těch nejlepších a nejúspěšnějších ve dvacetileté historii přespolního běhu. Bylo vzpomenuto i těch, kteří se podíleli na organizaci závodu, i závodníků, kteří již bohužel nejsou mezi námi. Krušovický soudek si odvezl Josef Poduška z AC Kablo Kladno, ceny těm nejlepším předávali výrobní náměstek pivovaru Trifončovsky, starosta Stochova Ing. Jindřích Sybera a dále Marie Zýková a Alena Jermanová.

 

 

Chladno, déšť a přesto účast 107 závodníků ( 2001)

 

 

 21. ročník závodu provázelo počasí, že by psa nevyhnal, ale na účasti se to nikterak neodrazilo. Jen dosažené časy byly poněkud horší. Není se čemu divit. Všude mokro a hlavně na polních cestách se závodníci doslova topili v blátě. Etiopský běžec Serbessa Mulageta (zvaný Mireček), který skončil na čtvrtém místě ve své kategorii, prohlásil, že tak těžký závod ještě neběžel a že 20 km bylo dnes poněkud moc. Trasu závodu však není možné nikterak zkrátit a závodníci se musí s nepřízní počasí vyrovnat. Jen dva účastníci nedoběhli do Krušovic a předčasně závod ukončili.  

 Nálada v Krušovicích byla však dobrá, i počasí se umoudřilo, a tak vyhodnocení 21. ročníku proběhlo bez závad. Putovní cenu, krušovický soudek, si odvezl český reprezentant v běhu do vrchu (ale i na 5 a 10 km) Zdeněk Dúbravčík z AC Slovan Mariánské Lázně. Letošního běhu se zúčastnilo i 11 žen a všechny závod dokončily.

 

 

Rekordní účast na 22. ročníku (2002)

 

 

 V sobotu před závodem pršelo a zdálo se, že to poznamená nedělní start 22. ročníku přespolního běhu. Opak byl však pravdou. Ráno před startem bylo zataženo a teploměr ukazoval pouze 6°C, ale na start se dostavilo rekordních 140 závodníků, což je o 24 více, než v roce 2000. Při pohledu do startovní listiny bylo jasné, že o vítězství a o putovní cenu si to rozdají nejméně čtyři závodníci - Zdeněk Dúbravčík, Mulugeta Serbessa, Metod Fikes a Jan Hřích. A po rozhovoru s nimi jsem nabyl další jistoty, totiž že se všichni chtějí pokusit překonat traťový rekord Jiřího Čivného (Slovan Liberec) z roku 1993 (1:07:02 hod.). Spolupráce této čtveřice na trati byla přímo ukázková, ale rekord se jim překonat nepovedlo. Zvítězil Metod Fikes z MK Kladno časem 1:09:58, čtvrtý závodník v cíli Martin Wimpler měl čas jen o 39 vteřin horší. Závěrečné posezení na slavnostně vyzdobeném nádvoří Královského pivovaru Krušovice za jasného a chvílemi i slunečního počasí se opět vydařilo.

 

 

Statistika nuda je..?

(přetisk z časopisu Naše město Stochov) údaje k dubnu 2002 (pozn.red.)

 

 

 V neděli 28. dubna již po dvaadvacáté vyběhli závodníci na trať dvacetikilometrového přespolního běhu O krušovický soudek. Na trať závodu, který začínal více méně jako recese a jehož se dnes zúčastňují desítky běžců, kteří jej takto už rozhodně neberou. Spíše naopak. Výsledky letošního ročníku jsou uveřejněny na jiném místě, ale snad čtenáři nepohrdnou několika zajímavými čísly, které poskytuje statistika, o níž je všeobecně známo z jedné pohádkové písničky, že sice „nuda je, má však cenné údaje“.

 Začneme účastí. Nejmenší byla v již zmiňovaném 1. ročníku – tehdy startovalo 24 běžců (vesměs mužů), z nichž téměř polovinu (11) tvořili „domácí“ ze Stochova. Poté postupně recesistů ubývalo (ono je to také dost namáhavé plahočit se cestou necestou celých dvacet kilometrů), ale přibývali naopak skuteční atleti. V období 1985 – 1989 s výjimkou jednoho roku vybíhala na trať vždy více než stovka běžců. Pak ale přišel prudký pokles, v roce 1992 se postavilo na start dokonce pouhých 49 běžců (to už si pořadatelé málem zoufali), ale naštěstí hned v následujícím ročníku se účast téměř zdvojnásobila a od roku 1999 neklesl počet běžců nikdy pod stovku aby dospěl právě v letošním ročníku k rekordní účasti, když již odstartovalo 140 závodníků. Individuálním rekordmanem je bezesporu první celkový vítěz závodu Vilém Šubrt (poprvé startoval za Sokol Nové Strašecí, poté za Rekreu Třtice a v posledních letech hájí barvy Maraton klubu Kladno), který s výjimkou roku 1994, kdy byl nemocen, startoval ve všech ostatních ročnících, tedy jedenadvacekrát!! Začínal pěti závody v kategorii B (40 – 49 let), kdyby mu to nezhatila nemoc v roce 1994, absolvoval by všech 10 závodů v kategorii C (50 – 59 let) a nyní již posedmé startoval v kategorii nejstarších závodníků. Při jeho věku (*1936) je to bezpochyby úctyhodný výkon a když k tomu připočteme fakt, že ještě přede dvěma lety zaostával za svým nejlepším časem z roku 1981 o pouhých 26 minut, nelze než zatleskat a popřát mu, aby se ještě pár let udržel na čele tohoto pořadí. Jemu se počtem účastí nejvíc přiblížili František Skalník z Tuchlovic, Josef Malina z Kamenných Žehrovic (po 20), Václav Klos ze Stochova, Zdeněk Kučera z Kladna (po 18), Jarda Fritsch z Kladna (17), Václav Kolář z Neratovic, František Král z Tuchlovic (po 16), Pavel Kratina z Kladna a Jiří Pelc z Nového Strašecí (po 15). Mezi ženami je rekordmankou v účasti jana Požgayová z Prahy, která startovala jedenáckrát. Na start se během oněch dvaadvaceti let postavilo celkem 1909 závodníků (1784 mužů a 125 žen), ovšem celá řada z nich má na kontě několikanásobnou účast (jedenkrát se zúčastnili 303 muži a 23 ženy). (Vlastně bylo startujících ještě o jednoho víc, ale nevím z jakého důvodu běžel v roce 1991 Jan Bureš z Kladna mimo soutěž.) Mezi startujícími byl asi nejznámější sportovní osobností dlouholetý matador na trati Závodu míru, cyklistický reprezentant Zdeněk Bartoníček z RH Plzeň, který se objevil na startu v roce 1984.

 Pokud jde o traťové rekordy, muži jej zlepšovali od 1. ročníku (Vilém Šubrt, 1:23,41 hod.) do roku 1985 každoročně. Tehdy se poprvé Jan Veselý (RH Praha) dostal pod hranici jedné hodiny a deseti minut (1:09,46), jeho rekord poté vydržel celých sedm let, až jej v roce 1993 naposledy překonal Jiří Čivrný (Sn Liberec) časem 1:07,02. A jeho rekord odolal letos již po deváté. Není jistě bez zajímavosti, že hranice 1:10 hod. byla doposud zdolána pouze čtrnáckrát a to jedenácti běžci; dvakrát se to podařilo právě držeteli rekordu Čivrnému a pak ještě Františku Karlíkovi a Karlu Lisému (oba SKP Most). Traťový rekord žen byl od roku 1982 (Irena Drbohlavová z Loko Kladno, 1:43:00) překonán šestkrát. Nyní jej drží Petra Havlová (Olymp Praha) časem 1:24,35 a právě ona jej v letošním ročníku znovu atakovala a chybělo jí pouhých 20 vteřin k tomu, aby se podruhé zapsala do rekordní tabulky. To se zatím podařilo pouze Františku Pekařovi z Poldi Kladno v letech 1983 a 1984.

 Dosud nejstarším běžcem na trati byl v letošním ročníku Ivan Pacner z Prahy (76 let), těsně jej následující s věkem 75 let František Mirovský (1988), Alois Chládek (1989) a Zdeněk Pokorný (2002). Všichni jsou rovněž z Prahy. Nejstarší ženou na trati byla v roce 1991 Alena Nedvědová (Loko Kladno) ve věku 34 let. Protože je závod vypsán pro účastníky starší 18 let, nemělo by mít valný smysl pátrat po nejmladších účastnících. Přesto se nám do startovní listiny vloudil v roce 1989 Stanislav Pípal z Kladna ve věku 15 let, ale toho „trumfla“ v roce 1995 Martina Soukupová rovněž z Kladna, která se „vecpala“ mezi startující dokonce ve svých 14 letech. Jak se později zjistilo, na přihlášce si nějaký ten rok přidala. Později se na startu objevila o rok později, přidala si o rok méně a to se jí dařilo až do roku 1999, kdy si mohla s úlevou oddechnout, protože dovršila konečně 18 let a nebyl už důvod tajit pravé datum narození. Bazarní na celé věci je, že se od toho roku na startu už neobjevila! Ale rozhodně se nejedná o jediné hříšníky, pokud se nízkého věku týče. Mladších než osmnáct let stálo na startu v různých ročnících včetně obou již jmenovaných celkem dvanáct, mezi nimi i dva stochováci – v roce 1999 Jiří Pálek a v roce 1997 Michal Sybera. Kupodivu až na jednoho, všichni závodníci dokončili. (A když už jsme to nakousli, zatím závod v celé jeho historii nedokončilo pouhých 18 běžců, nejvíce čtyři v roce 1998.) Vyskytli se ale i závodníci, kteří si naopak léta ubírali, aby mohli být hodnoceni v kategorii mladších. Zřejmě z pocitu, že na ně pořád ještě mají.

 Zbývá pohovořit o vítězích. Muži běželi dvaadvacetkrát, na nejvyšší stupeň jich ale vystoupilo jenom 14 – Jiřímu Klesnilovi (Kladno) se to podařilo čtyřikrát, Metodu Fikesovi (Kladno) třikrát, Zdeňku Důbravčíkovi (M.Lázně), Františku Pekařovi (Kladno) a Josefu Poduškovi (Kladno) dvakrát, ostatním devítí vítězům jen jedenkrát. Ženy běžely o jeden závod méně a nejvyšší stupeň jich opanovalo rovněž 14 – Petra Havlová (Praha) čtyřikrát, Miroslava Pláničková (M.Lázně) třikrát, Alice Procházková (Kladno) a Karla Mališová (Praha) dvakrát, na ostatních deset zbyl onen slavnostní okamžik jen jednou. Stochováci mezi nimi bohužel chybí. Jediné 1. místo pro stochovské běžce se ztrácí v dávné minulosti, v roce 1982. Tehdy doběhl první Jaroslav Kraffer, ovšem pouze ve své kategorii (C pro muže od 50 do 59 let), celkově skončil na 14. místě.

 Pokoušel jsem se také zachytit v číslech alespoň část stochovských běžců. Ale stochováci se ve startovních listinách nacházejí i pod různými kluby působícími mimo naše město (nejvíce jich v současnosti běhá asi za MK Kladno, dříve byli hojně zapsáni pod hlavičkou dolu Nosek) a takové prohledávání obsáhlých listin by zničilo i mne, přestože si s čísly opravdu dovedu pohrát. Je to prostě ďábelský oříšek, na nějž snad zbude čas někdy později. Zatím jsem dospěl pouze k údaji, že na startu závodu se ještě neobjevila ani jedna stochovská žena.

Karel Beran

 

 

 

 

23. ročník přespolního běhu patřil ženám (2003)

 

 

 Trať závodu, který byla po letošní zimě doslova v kritickém stavu, na mnoha místech kaluže, voda a bláto, byla díky krásnému počasí v posledních dnech vysušena a ani noční déšť před startem 23. ročníku PB O krušovický soudek neubral nic na kvalitě závodu. 126 závodníků bylo spokojeno s 20 km trasou ze Stochova do Krušovic. Nejlépe se tento ročník vydařil závodnicím Janě Klimešové (české reprezentantce z USK Praha) a Radce Holubové (AC Kablo Kladno), kterým se povedlo překonat traťový rekord Petry Havlové z roku 1999 (1:24:54 hod.). Jana Klimešová dosáhla času 1:23:53 a Radka Holubová 1:24:25 hod. Muži ani letos na traťový rekord nedosáhli. Putovní cenu Krušovický soudek se odvezl Richard Pleticha z Kadaně. Ceny závodníkům předával letos za Královský pivovar Krušovice ten, který především „může“ za to, že to krušovické pivíčko je tak dobré – sládek František Šmíd. Spolu s ním i zástupce marketingu pan Vlastimil Bradáč, za město Stochov starosta Jindřích Sybera a dále pak zástupci KČT Stochov.

 

 

 

 

24. ročník bez traťových rekordů a za chladného počasí (2004)

 

 

 Krásné slunečné počasí posledních dnů skončilo v pátek před závodem deštěm a prudkým ochlazením. Přesto se na start závodu postavilo v šesti kategoriích 111 závodníků. Chladné počasí nevadilo ani nejstaršímu účastníkovi, devětasedmdesátiletému Karlu Hladíkovi z Baníku Příbram, který se tohoto závodu zúčastnil poprvé a prohlásil, že osmdesáté narozeniny oslaví určitě startem na jubilejním 25. ročníku v příštím roce. Tento bývalý havíř z Příbrami má již uběhnuto více jak šedesát maratónů a to převážně v zahraničí. Přes opravdu chladné počasí (v cíli závodu bylo 8°C) nikdo ze závodníků neodešel dříve a vydržel při dobrém krušovickém pivečku a kamarádském posezení až do konce.

 

 

 

 

Jubilejní 25. ročník za účasti 130 závodníků (2005)

 

 

 Dlouho očekávaný jubilejní 25. ročník PB O krušovický soudek se vydařil. Přispělo k tomu jistě i krásné slunečné počasí, ale hlavně účast sponzorů a spolupořadatelů. Královský pivovar Krušovice, Nativel k.s. Stochov, město Stochov a Středočeská energetická a.s. - díky jim bylo možné připravit tento jubilejní ročník opravdu kvalitně. Každým rokem si vítěz běhu odveze putovní cenu a závodníci na prvních třech místech v každé kategorii dostávali finanční odměnu. Díky sponzorům a spolupořadatelům byla zvýšena finanční hodnota pro stupně vítězů a vyhodnoceni tak byli letos čtyři závodníci v každé kategorii. Všichni účastníci obdrželi kromě pamětních listů i krušovický pivní pohár vyrobený speciálně k tomuto účelu. Odměněni byli i nejlepší závodníci v pětadvacetileté historii závodu, zástupci sponzorů, pořadatelé a rozhodčí. Ceny tentokrát předávali Ing. Hana Fenclová, sládek František Šmíd a Ing. Josef Helebrant za pivovar, František Král za STE, Roman Klusák a Pavel Picka za město Stochov, Jiří Svítek za Nativel Stochov a Josef Karlovský a Ludva Královič za KČT Stochov. Na tradičně krásně vyzdobeném nádvoří Královského pivovaru si při dobrém pivě a příjemné hudbě Milana Holana závodníci zavzpomínali, zhodnotili ročníky, kterých se zúčastnili a hlavně děkovali za krásný závod, přípravu, trať a příjemná závěrečná posezení. Nebylo slyšet žádných kritických připomínek a každý se těšil na účast v dalších letech. A několikrát zazněla i hymna Krušovického soudku.

 

Počasí před 26. ročníkem – zima, déšť, kroupy

Deset dnů před startem 26. ročníku je krásné slunečné počasí a teploty dosahují až 20° C, přichází středa 26. dubna, prudké ochlazení, déšť a dokonce i kroupy. Obavy o krásnou, po zimě vyschlou trasu, byly oprávněné. Pršelo prakticky až do pátku, jen sobota byla o trochu lepší. Na závodníky čekaly rozbahněné úseky, velké kaluže vody. Všem nám bylo jasné, že tento ročník bude jedním z nejtěžších. Počasí se podepsalo i na účasti. Na start se dostavilo „pouze“ 104 závodníků. Je to málo nebo dost? Za posledních šest ročníků doběhlo do cíle v Krušovicích 718 závodníků, což je v průměru 119 na jeden závod. Buďme tedy spokojení. Traťové rekordy nebyly překonány, což se samozřejmě neočekávalo. Richard Pleticha z AC Kadaň, jakož i Jirka Walenfels ze Sokola Královské Vinohrady si zopakovali loňské umístění, obsadili prvá dvě místa, jen s o něco horším časem. Z žen byla nejlepší Ivana Jedličková z MK Kladno. Všichni závodníci doběhli do cíle a po odevzdání startovního čísla obdrželi suvenýrové tričko s logem závodu. I počasí se umoudřilo, sluníčko vrátilo závodníkům sílu a při hudbě Milana Holana si s chutí zatančili. A nakonec dodejme, že takto připravit a uskutečnit tento 26. ročník PB O krušovický soudek je možné jen díky sponzorům a spolupořadatelům, a těmi jsou: Královský pivovar Krušovice, Klub českých turistů Stochov, město Stochov, Nativel k. s. Stochov.

27. ročník pod záštitou hejtmana Středočeského kraje

27. ročník přespolního běhu O krušovický soudek se vyznačoval především krásným počasím. Sobotních 27° C pokleslo v neděli ráno na přijatelných 12° C a při doběhnutí do cíle bylo na opět slavnostně vyzdobeném nádvoří Královského pivovaru Krušovice naměřeno 18° C. 121 závodníků, kteří se postavili na start u památného dubu sv. Václava ve Stochově, doběhlo do cíle, žádnému z nich se však nepovedlo překonat traťový rekord ani v mužské ani v ženské kategorii. Díky sponzorům z Královského pivovaru Krušovice, města Stochov, Nativelu Stochov, Středočeské energetické a. s. a Euromedia Group k. s. se v každé kategorii postavilo na stupně vítězů po čtyřech závodnících. Záštitu nad 27. ročníkem převzal hejtman Středočeského kraje Ing. Petr Bendl, ale z technických důvodů se slavnostního startu nemohl zúčastnit. Putovní cenu – krušovický soudek – si odvezl opět Richard Pleticha z Kadaně, ze čtrnácti žen byla nejlepší Radka Holubová z Kladna.

 

 

 

 

28.ročník přespolního běhu O krušovický soudek-neděle27.dubna 2008.

 

 Rok co rok, před každou přípravou přespolního běhu je člověk tak trochu nervózní a to jak z organizačních věcí,tak z počasí,zda se vydaří ale někdy zcela zbytečně, i když v týdnu před závodem by jak se říka „člověk ani psa ven nevyhnal“.Přišel den startu a ráno svítilo sluníčko, bylo krásných 15 C a po závodě na nádvoří Královského pivovaru dokonce 21 C. Obavy,že účast může narušit několik sportovních akcí,například sobotní maraton v Mělníku a nebo 105.ročník 15.km běhu z Prahy do Brandýsa,který se běžel ve stejném termínu,byly zbytečné.Na start se dostavilo celkem 123 závodníků a nejlepší z nich byl opět Richard Pleticha z Kadaně.Ženám,kterých se zúčastnilo celkem patnáct,vévodila Mirka Petronjuková z AC Kovošrot Praha,která utvořila časem 1:22:16.hod. nový traťový rekord žen.Ona,stejně jako všichni závodníci si na památku odvezli suvenýrové tričko s emblémem závodu.

 

 

 

29.ročník přespolního běhu O krušovický soudek-neděle26.dubna 2009

 

 Krásné slunečné počasí,které trvá prakticky po celý měsíc duben,přálo i 29.ročníku přespolního běhu O krušovický soudek.Očekávala se poměrně velká účast a také se tak stalo. Na start u památného dubu sv.Václava se postavilo celkem 133 závodníků v šesti kategoriích a to 119 mužů a 14 žen.Všichni doběhli do cíle před branou Královského pivovaru Krušovice a ten nejrychlejší byl opět Richard Pleticha z Kadaně,který od roku 2005 tento závod pravidelně vyhrává a celkem si už odvezl z Krušovic šest padesáti litrových soudků dobré dvanáctky.Jo kdo umí,ten umí.Hned za Stochovem šel do čela závodu a stále svoje tempo zvyšoval a škoda jen,že neměl k sobě partnera,který by ho střídal a pomohl mu tak k záměru pokořit traťový rekord. I když doběhl do cíle s náskokem 3,34 min.před druhým Smrčkou, rekord odolal.Z žen byla nejrychlejší Karla Mališová z USK Praha.Všichni závodníci obdrželi v cíli suvenýrové tričko a při dobrém pivečku a příjemné hudbě bylo na krásně vyzdobeném nádvoří Královského pivovaru příjemně a veselo.29.ročník se opět vydařil a tak se společně těšme na ten jubilejní třicátý,tradičně poslední dubnovou neděli – 25.4.2010.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Doplnění ročníků 31

(vÁCLAV čÍŽEK, 22. 1. 2014 16:45)

Za krásného počasí byl odstartován 31.ročník krušovického soudku

V tomto ročníku došlo k jedné významné změně. Organizaci závodu převzal Sokol Stochov-Honice za spolupráce KČT Stochov. Léta běží a tak je třeba přepřahat a zapřáhnout mladší, kteří mají více sil a elánu. Popřejme jim do další třicítky mnoho elánu a úspěchů. Neutíkáme z boje a pokud nám to zdraví dovolí budeme stále spolupracovat a těšit se na další ročníky. Krušovický soudek je jen jeden a proto s chutí do přípravy a oorganizování dalších ročníků.
K prezentaci se do sokolovny ve Stochově dostavil okolo 8.30 hod. Serbessa Mulageta, zvaný "Mireček" a tak se při možné účasti Pletichy, sedminásobného vítěze PB O krušovický soudek, uvažovalo o možnosti překonání 18 let starého traťového rekordu. Ke smůle pořadatelů, tento závodník z neznámých důvodů nedostavil a ani druhý nejlepší závodník Jan Mrázek na Mulagetu nestačil. Nepovedlo se, ale přesto tyto dva závodníci Mrázek a Mulageta se hned po staru dostali do čela závodu a v Novém Strašecí už jejich náskok před dalšími závodníky dosahoval skoro 90 sec. Do cíle v Krušovicích doběhl jako první "Mireček" a odvezl si putovní cenu Krušovický soudek s 50 l 12°piva. Z žen pak byla nejlepší Soňa Rybáčková.
Na slavnostně vyzdobeném nádvoří Královského pivovaru Krušovice a za poslechu příjemné hudby si závodníci převzali ceny. Všichni účastnici závodu po odevzdání startovních čísel si převzali tričko s emblémem závodu. Karton piva obdrželi i Láďa Tlustý a Jan Merunka, jako nejstarší účastníci přespolního běhu.
Všichni doběhli do cíle a také závod proběhl bez problému a ke spokojenost všech účastníků .... a za rok opět soudek poběžíme - 29.4.2012.

Doplnění ročníků 30.ročníku

(Václav Čížek, 22. 1. 2014 15:53)

Jubilejní 30. ročník uskutečnil v neděli 25.4.2010

Příprava tohoto jubilejního ročníku si vyžádala více pozornosti než ty minulé. Bylo nutné oprášit archiv a podívat se na všechna ta nej..., která se během té dlouhé doby objevila a snažit se je zveřejnit a náležitě ohodnotit, což se díky sponzorům povedlo. Připravovala se výstava fotografií pod názvem " Krušovický soudek 1981 - 2009", která byla na nádvoří Královského pivovaru v den závodu instalována. Došlo také k vyhodnocení a odměnění třech závodníků, Václava Klose, Zdenka Kučery a Františka Skalníka za největší počet účastí v přespolním běhu O krušovický soudek. Všichni tři chyběli za třicet let jen čtyřikrát. Z žen se pak dostalo ocenění Janě Požgayové za osmnáct účastí. Odměny se dočkal i závodník, který stál na stupni nejvyšším nejčastěji a to 6x, Richard Pleticha z Kadaně. Došlo také k ocenění organizátorů za jejich poctivý přístup k přípravě a organizaci všech ročníků a to Marušce Zýkové, Aleně Jermanové, Dáše Kánské, Ludvovi Kralevičovi, Pavlu Pinkasovi, Standovi Kuželovi, Jiřímu Davidovi a Václavu Čížkovi. Za zásluhy a organizační záležitosti Karlu Beranovi, Josefu Vejvodovi a Miloši Kmuníčkovi . 30.ročník vyhrál a již po sedmé si krušovický soudek odvezl Richard Pleticha z Kadaně. Mirka Petronjuková byla nejlepší z 24 žen. Diky sponzorům se povedlo zajistit i hodnotné ceny pro všechny závodníky, kteří kromě již tradičního trička obdrželi knihu " Stochov-rodiště sv. Václava" a klíčenku. Obě ceny věnovalo město Stochov a věříme, že po přečtení této knihy se k nám na Stochov budou rádi vracet. Ten příští ročník bude připraven na neděli 24.dubna 2011.