Rozběhnuto

Winter Trophy 2014/2015

Zimní cena Maratón klubu Kladno v sezóně 14/15 má za sebou poslední závod série čtyř závodů (Slaný, Třtice, Kožovka – Běh Ivo Dolanského a Svatojánský v Dubí). Dle četnosti návštěv na webových stránkách s výsledky, respektive s mezitímními výsledky po jednotlivých závodech, se zdá, že zájemci o toto srovnání časů v jejich kumulaci jsou, nicméně počet aktérů, kteří absolvují všechny čtyři započítávané závody, je jen tak tak.

Srovnejme: 2012/13: 27 účastníků

                   2013/14: 36

                   2014/15: 28

Takže bych „tento Projekt“ zatím viděl tak, že stále bojuje o světlo na slunci, nic přesvědčivého, ale ani, myslím, důvod k zatracení. 

Je celkem pochopitelné, že ve výsledkové listině Zimní ceny figurují ponejvíce běžci domácí, tedy členové běhající v barvách Maratón klubu Kladno.

První 3 muži celkově jsou z domácího oddílu a je třeba vypíchnout, že mezi prvními třemi jsou dva čtyřicátníci. Za prvním Jakubem Hurychem, který na trati celkem strávil nejméně a to: 1:49:46 a který je tedy současně samozřejmě vítězem kategorie mladejch (do 39 let), se jako druhý umístil Metoděj Fikes, o 40 vteřin před Michalem Bauchnerem. Takže třeba právě zde to byl souboj, kdy Michal mohl mít ( a doufám, že měl) motivaci i v lednu si dát nějaký ten tempový běh a nehonit jen tzv. obecnou vytrvalost, pro toto období obvykle hlavní motiv přípravy. Tito „Masters junior“, což sice není ani v zahraničí používaný termínus technikus, stejně jako další mé vlastní „amerikanismy“, ale moje licence výhradně pro Zimní cenu a což volně vystihuje, že jde o veteránské benjamínky, tedy tito čtyřicátníci za sebou nechali všechny ostatní mladý. Stále ještě „mladí veteráni s okem Sokolím“ (Masters young), protože padesátka, co to je, že, se srovnali na bedně v pořadí Jarda Šťastný, Pepa Beránek (oba domácí) a přespolní ( protože Sokol Buštěhrad) Roman Feda. Ti už opravdu volně přeloženo „veteránští veteráni zjevu stepilého“ (Masters Old), protože šedesátka už jsou pánové vážení, tak ti odběhali všechny závody čtyři, z nichž tři jsou domácí, mezi které se na druhé místo vklínil lounský Petr Tyl (BK Louny), vyhrál Jirka Kutiš a třetí Franta Tůma na bednu nepustil tentokrát jen bramborového Jirku Fingerhuta. Ze sedmdesátníků se do výsledků propracoval jen rovněž domácí, tedy kladenský Honza Merunka. Připomenu, že letos oslaví pětasedmdesátku.

Ženy se ve skromném počtu pěti rozprostřely do tří kategorií (2-2-1) a jen jediná Věra Mrnková (BK Louny) není domácí. Celkově byla nejrychlejší „mladá“ Jana Zimová, před taky stále ještě mladou, ale už přeci jen ne tolik, Gábinou Rakovou, třetí příčka celkově a tedy „bedna“ patří Simoně Nekolové, nicméně je na místě poblahopřát i vítězce kategorie žen  – řekněme tedy jen „ Women Masters“, Hance Breburdové,protože, pánové, nechala za sebou čtyři muže v celkovém prolnutí napříč pohlavím.

Předání Diplomů všem účastníkům Zimní ceny proběhne po doběhu Narozeninové pětky (6.3.2015)

A jako doušku, poté, co jsem si předchozí řádky po sobě přečetl, si dovolím „myšlénku“, která se vylíhla jaksi samovolně a bezprostředně: když se tak podívám na ty „souboje“ běžců výkonů vyrovnaných, tak si tak, jako už mnohokrát, říkám, že je to vlastně „souboj“ neduhů a bolístek, neřkuli nějaké té chřipky či nachlazení. Protože kdo je delší dobu fit a nic mu nebrání něco naběhat, tak je rychlejší. Samozřejmě to víc platí pro nás starší a i bez nějaké vědecky a statisticky podložené studie, si s klidným svědomým troufnu tvrdit, že platnost téhle teze roste se zvyšujícím se věkem závodníků. A můžeme odhadovat, jestli lineárně či tak nějak „strměji“. Určitě to platí o mém soupeření s Vaškem Klosem a asi se nebudu mýlit, že i třeba pro Frantu Tůmu a Jirku Fingerhuta v jejich vzájemných soubojích. I když vždy je těch faktorů limitujích či naopak výkon podporujících, více, například u posledně jmenovaných (snad se nebudou zlobit za tento rozbor) mi z historického pohledu na jejich běhání přijde, že Franta má na delších závodech větší šance, podpořené předchozím letitým výživným maratónským tréninkem, včetně vynikajících časů – jen počet uběhnutých maratónu u obou těchto „kluků“ dává výmluvný obraz: Franta 76 maratónů, s osobákem 2:48:53 (v 44 letech), Jirka 11 maratónů, s osobákem 3:43:45 (v 56 letech). Ale dnes oba bojují často tělo na tělo a na kratších distancích, jak říkám: vítězí ten, komu delší dobu nic nebylo. Takže aktuálně ve skončené Zimní ceně, kdy na trati strávili přes dvě hodiny a dvacet minut, byl Franta o minutku (0:1:13) v cíli dříve, ze čtyř závodů třikrát před Jirkou, ale ve Třtici, na nejkratší distanci, byl rychlejší Jirka. Ale jak říkám: ty různé a jiné faktory – jak znám Frantu, dva dny po Štědrém dnu ve Třtici…nějaký ten vanilkový rohlíček navíc tam taky tutově byl. A zase jak znám Jirku, tak příště…to Frantovi teda zadarmo nedá.          

Miloš Kmuníček