Rozběhnuto

DOPING

Když dva dělají totéž, není to totéž. Mám na mysli „ chlastání piva“. Neznám výstižný výraz, kterým by se to dalo opsat. Sedíme dva u stolu, jeden láme jedno pivo za druhým, druhý sice taky, ale ten druhý tím trénuje na maraton. Hned to vysvětlím, ale nejdříve odbočím a pak se k pivu vrátím.
To, čemu se říká doping, je široký pojem, a ani nevím, zda nějaká definice dopingu existuje. Asi ano, vždyť čím by se řídili a podle čeho by postupovali ti dopingoví komisaři a instituce, které reprezentují? Jistě se tato oblast vyvíjí a hranice posuzování se mění, stejně jako se mění a vyvíjí preparáty či technologie ne úplně přirozeným způsobem podporující výkon. Začíná to multivitamíny, aminokyselinami a gainery a končí anabolickými stereoidy, hormonálními záležitostmi, epem a bůhví čím ještě. Špičkovému výdeji a opotřebení při intenzivním tréninku či závodě je adekvátní stejně špičkový příjem. Teď jde o to čeho. Některé dodávané látky jsou dodávané v koncentrovanější podobě než by bylo možné v přirozené stravě, některé příroda vůbec schopná dodat není a nezbývá než je připravit uměle. Ale i ty přirozené látky, pokud jsou dodávány nepřirozeně co do koncentrace a množství, možná leckdy primárně neškodí, ale umožňují takové zatížení, které by bez nich organismus nezvládl a díky nimž organismus pracuje způsobem, který matka příroda ve svém evolučním přístupu nezamýšlela a který zatěžuje jednotlivé jeho části způsobem, který lze označit za nezdravý.
A tak jako v mnoha sférách lidského konání a nazírání na běh věcí jsou případy sporné, tak i v této oblasti se vedou diskuse co ještě ano a co je již za únosnou hranicí. Hormony co z ženskejch dělají chlapy jsou jasný, ale co třeba ten vysokohorskej trénink? Ten je v pořádku, dokonce se podporuje jeho simulace v kyslíkovém stanu. A co když si po takových „ vysokohorských procedurách“ odkapu pár deci vlastní krve v tu chvíli bohatší na čevené krvinky a před závodem si touto krví přilepším. A co když mi tu mou krev odstředí a upraví, přitom nic nepřidají, vždyť je to pořád moje krev i když ta procedura infuse přirozenému běhu věcí neodpovídá. To snad jedině takové přikládání pijavic.
Jen tak uvažuji o věcech, které jsem tu a tam zaslechl či četl, problematice nerozumím, což jak je vidět nebrání tomu, abych o ní psal. Ostatně inspirací k takovému počínání je všude kolem dost a dost.
Jen pro ilustraci dalších možností si vezměme plánovanou graviditu závodnice vyvolávající pochody posilující organismus ( mohu-li to tak říci), která je stejně plánovaně před podáním vrcholného výkonu násilně přerušena. Je tohle doping?
Ale pojďme do jiných dopingových sfér. Dovolím si na maraton připravující se běžce seznámit se svojí metodou nesporně podporující výkon. Skromně jsem ji nazval „Mikulášova pivní „ a oba Mikulášové, Pomalý i Rychlý, ji doporučujou. Jistě nazřete, že jsou na ni veškeré dopingové kontroly krátké. O co jde? Když tvrdě trénuji a každý večer si dám dejme tomu 3 až 5 piv ( podle váhy běžce), tak jednak doplním nejen tekutiny s vhodným složením minerálů a vitaminů ( zejména těch řady B ), ale také tak nějak známým způsobem organismus zatížím.
Ne že by to mělo dojít tak daleko, ...ale ta opilcova rána, že. Nebudu se zde pouštět do rozboru toho zatížení neb nejsem dostatečně fundován, ale snad to také trochu pomůže osvětlit pojem : pivní mozol. A jak říkal Emil Zátopek, pivo je dobré pro žaludek, ale špatné pro nohy. A včem tedy ten dopingový trik spočívá? No představte si, že dejme tomu půl roku tvrdě trénujete a téměř denně si dáte těch pár piv. Pro jistotu výsledného efektu raději víc než pár. A měsíc před maratonem, před vrcholem, to pivo vysadíte, zkrátka jej přestanete pít. Maximálně jedno za tejden pro chuť a eliminaci tvrdého absťáku. No a to by bylo, aby vám bez piva něco jako nenarostly křídla. Srovnal bych to s během v těžkejch botách, který si sundáte. Takže: těžko s pivem na cvičišti, lehko bez piva na maraton.